Letní bouřky

Odjakživa mě fascinovaly. Stávám u okna, na balkoně, na verandě, abych měla to divadlo z první ruky. Vždycky, když se někde na obzoru objeví ten olověný mrak, čekám...

"Bubák tam leze," říkávalo se u nás doma, když jsem byla malá, když se zatmělo nad kopcem, co se mu říká Rampach. Říkám to doteď. Od Rampachu chodily skoro všechny neškodné letní bouřky. Letošní léto je trochu výjimkou. Letos chodily z jiných směrů, bohužel.

Fascinuje mě, jak bouřkové mraky ztmavnou, když svítí slunko. Jak se neškodná šeď na obzoru změní v hrozivou šedomodrou zeď. Jak v dálce jsou vidět provazy deště, jak se s postupujícím živlem ztrácí okolní krajina. Pod dojmem tohoto přírodního divadla vznikl i další náramek. Musela jsem ho udělat, musela jsem použít barvy bouřkového mraku - černá, šedá, zlatostříbřité okraje... Doprostřed náramku jsem zasadila labradoritový kamínek, co hází stříbrné odlesky, jako ty bouřkové mraky...

Přemýšlím, že by mohl podobně vypadat i náhrdelník...

Tyrkys a oranžová

Mám moc ráda tuhle barevou kombinaci. Nedávno jsem si koupila sarong ve stejných barvách. Sarong jsem sice nosila akorát na dovolené u moře, když bylo večer chladno a teď v tomhle vedru nechodím ani k vodě, ale jsou to prostě moje barvy.
Karneolový kamínek jsem měla doma už dlouho a přemýšlela jsem, jak jej nejlíp použít. A tak ze zbytků dojmů z letošního týdne u moře vznikl nový náramek:

Vidím taverničku někde ve Středomoří, kdosi sedí na zahrádce, popíjí mojito, přes ramena ten tyrkysovooranžový sarong a na zápěstí tenhle náramek... Škoda, že to nejsem já...