čtvrtek 15. listopadu 2012

SMOG

Byla jsem dnes s dcerou v Ostravě. Jedna střední škola měla Den otevřených dveří. 
Bylo nečekaně příjemné vidět, že jsou pořád lidé, kteří se chtějí učit dělat krásné věci. Že jsou jiní, kteří to učí je. Že jsou místa, kde voní barvy. Sáhnout si na starý litografický lis. Vzít do ruky skutečnou tiskařskou literu. Že sice počítače vstupují i do tohoto světa, ale pořád ještě lidská ruka určuje tvar, barvu, směr...

A že to lidi pořád baví...

V záplavě sterilních kanceláří, byrokracie, úřední mašinerie, žabomyších válek a informačních sraček jsem na to skoro zapomněla... 

Jak by asi vypadal dnes můj život, kdybych tu učitelku tehdy poslechla a na podobnou školu šla? Šla jsem tehdy za jinou svou vášní - za knížkama. Ale vlastně nikdy (kromě dvou měsíců před nástupem na další školu) jsem tu práci už neměla šanci dělat. 20 let dělám práci, která mě nebaví. Jenže mě slušně živí, a tak jsem ráda, že jsem ráda. Z kolotoče povinností, hypotečních a jiných splátek a nezaopatřených osob už nejde vystoupit :-)

Strčte si někam elektronické čtečky, elektronické hračky a super vymazlené telefony... Je to jen smog.


Poslední náhrdelník, dokončený minulý víkend:


neděle 4. listopadu 2012

Stárnoucí Adrian Mole mě prostě nebere!

Zajímalo by mě, jestli někdo čtete pokračování Tajného deníku Adriana Molea od Sue Townsendové. Ten úplně první, původní, mám doma od puberty, kdysi jsem si ho objednala ještě za totáče z nějaké knižní nabídky, co chodily na základkách po třídách a přečetla jsem ho mockrát, tolikrát, že obálka té knížky je úplně ošolíchaná a ohmataná a potrhaná a doteď když ho vezmu do rukou a přečtu si kteroukoliv repliku, musím se smát nahlas. Pokoušela jsem se číst i deníky následující, ale - to nejde. To první pokračování mám tuším i někde doma a myslím, že jsem jej i celé přečetla, ale ty ostatní jsem nikdy nedokázala přečíst celé a vracela je nedočtené do knihoven. Nevím proč, ale připadají mi čím dál depresivnější, i když styl psaní zůstal víceméně stejný - nemůžu to číst. Chytám z toho depku :-) Opět odkládám, nedočtené vrátím do knihovny a beru do ruky Stiega Larssona...

V práci tak nějak dusno. Zítra nejspíš nepříjemný rozhovor ve třech. Těžko se udržuje dobrá pracovní nálada, když lavírujete mezi úctou ke staršímu člověku, ke kterému se snažíte celou dobu přistupovat tak nějak ohleduplně a chápete, že už třeba není tak flexibilní jako mladší kolegové, takže v zájmu bezproblémového běhu kanceláře mu tak nějak práci servírujete až pod nos v polotovarech, až zjistíte, že ve chvíli, kdy jste v totálním pracovním srabu a nevíte kam dřív skočit, tak vám to ničím, ale vůbec ničím nevrátí, naopak je schopen vám ještě totálně znepříjemňovat život tím, že na vás absolutně spoléhá a čistě z  pohodlnosti a lenosti odmítá si jakékoliv informace obstarat sám, přestože je má v počítači na stole stejně jako vy - a místo toho chodí otravovat třikrát během čtvrthodiny, dokud vším nešvihnete a tu informaci mu nenajdete a nepředáte... a chutí hodit ho do toho všeho naplno, ať prostě plave sám... I když víte, že bude následovat srdceryvný výlev, ublížené slzy a stížnosti, že tolik práce prostě nemůže zvládnout (ale já nejspíš ano).

No nic, nechám toho fňukání :-)) Pár posledních kousků: