Neměla jsem se tou včelkou tady tak chlubit. Vůbec jsem se s ní asi neměla nikde chlubit.
Neboť jsem za to potrestána... To mám za to!
Včelu, poslanou doporučeně a prioritně, pošta ztratila. Ztratila ji ještě tady v republice, od podací pošty nikam jinam nedorazila... alespoň podle všech těch elektronických sledovacích mechanismů.
Když se týden na sledování nic nedělo, šla jsem na poštu a chtěla jsem vysvětlení. Pošťouchnutí... něco! Reakcí bylo, že je moc brzo, že mám počkat, že je před svátkama a tak je to normální...Že voni s tím stejně nic nezmůžou, že jen půjde reklamace cestou té zásilky a "pani, do Spojených států jsou na to tři měsíce". Mně to normální tedy nepřišlo, protože minule vycestovala můra do Austrálie hned druhý den. Navíc se včelou zároveň odešel doporučený dopis do Prahy a ten bez problémů dorazil na místo určení.
Ze vzteku jsem jim aspoň nechala ošklivý hodnocení u čísla zásilky na webu. A asi i proto se za dva dny u zásilky objevila poznámka, že mám volat infolinku, kde mi řekli, že mám reklamovat, že jak to takhle visí, tak je to úplně jasně ztracený a nedá se s tím nic jinýho dělat...
Včelu jsem ořvala. Možná se ještě někde najde, v nějakým Zapadákově zakopnutá pod policí... Ale já už vyrábím druhou, protože zákazník ji zaplatil...
Styděla jsem se, styděla jsem se, že mu musím napsat, že pošta ztratila jeho objednávku ještě než vůbec stačila opustit hranice...
Stihla jsem jeden lariat: