pátek 8. července 2011

Čas na knížky (nejen)

Stále v rekonvalescenci, neskutečně si to užívám. 
Přečetla jsem za posledních několik týdnů tolik knížek, jako jindy nepřečtu za půl roku nebo dýl. Šiju a vymýšlím a v hlavně mám zas spoustu nápadů... A jen doufám, že budu mít ještě dost času na jejich realizaci. Vytáhla jsem dokonce po hrozně dlouhé době fimo a spáchala očíčka v jiných barvách než v zelené (to jsou ty na Dračím náramku a broži) - a to modrá a žlutohnědá. Taky jsem si udělala několik forem a po víc jak roce zřejmě ufimuju falešnou slonovinu (když jsem to dělala zatím poprvé a naposled, výsledek se mi moc líbil, ale byla to tak nehorázně pracná záležitost, že mě přešla chuť to někdy opakovat)... Jsem sama zvědavá, co z toho nakonec bude ;-)
Kšefty poslední dobou (vlastně letos) nejdou skoro vůbec, je to bída, nebýt toho, že to pár mých kamarádek vidí naživo a neodolá, neprodala bych nic. Si říkám, jestli to má cenu, jestli to fakt stojí za něco, jestli si to jen nenamlouvám, když to nikdo nechce, jestli má smysl to dělat... Ale já se zamilovala do toho pocitu, že mi pod rukama vzniká něco hezkýho, že mi z těch prstů nepadají jenom lejstra (z tiskárny) a zlikvidovaný faktury a stavy rozpočtu, že dokážu udělat něco, po čem zůstane hmatatelný důkaz, který by mohl udělat radost nebo se líbit nebo udělat někoho krásnějším nebo zajímavějším... A když to nikdo nechce, asi mi nezbyde nic jinýho než udělat hezčí a zajímavější mě samotnou... Alespoň teď přes léto, kdy jsou všechny šperky hezky vidět a ke všem mým letním šatům se prostě nějaký ten kousek najde... A když nenajde, udělám si ;-) Už se na tom pracuje...
Asi je nejvyšší čas vykašlat se na konzervatismus, který mi vtloukala do hlavy moje máma, že šperky mají být maličké a nenápadné a čím menší a nenápadnější, tím lepší... No a proto jsem do puberty vypadala jako kluk a od puberty až do chvíle, než jsem potkala svýho muže, jako stará-mladá... A tak paradoxně asi čím budu starší, tím nápadnější ozdoby budu nosit... No nazdar... Přece to nenechám ležet v šuplíku...

7 komentářů:

  1. Jestli to stojí za něco? Aby ne!
    Takové krásné šperky a ještě tak čisťoučce vyfocené.
    Najednou jsem při čtení zjistila, že nutně potřebuju ten dračí náramek červený, co je vystaven pod předchozím článkem (Rekonvalescence). A zjistila bych to, i kdybys nekladla otázky, jestli to stojí za to. Červená a oranžová, barva moje. A zrovna to téma dračí mi teď nějak rezonuje.

    Co mohu učinit pro dračí krásný náramek, aby spojil svou existenci s mojí existencí?

    OdpovědětVymazat
  2. Dračí náramek z předchozího článku se už natrvalo přemístil právě k jedný kamarádce :-) Ale mám těch kousků, ze kterých je udělaný (myslím ty očíčka), povícero a taky mám ještě i jiný tvary z té várky fimotvorby, ze kterých by se daly spáchat třeba náhrdelníky nebo i zas trochu jiný náramky. Tak já zkusím ještě něco dalšího vymyslet a zrealizovat ;-)

    OdpovědětVymazat
  3. Hurá!

    Už jsem třikrát fimo-tvořila, ale nevím, co si s těmi výrobky počít, kam je zakomponovat, aby nevypadaly tak umělohmotně. - Tobě se to evidentně daří. Mám plán jen na jedny korálky s měděnou příchutí - spojit je s měděným drátkem, to k sobě bude ladit. Ale kdy to udělám a jak to dopadne, to se neví.

    OdpovědětVymazat
  4. Liško, tak se pak nezapomeň pochlubit ;-)A fimo umělohmotně asi bude vypadat vždycky, protože to prostě umělá hmota je... Ale narozdíl od jiný umělohmotný bižu si ji lze maximálně přizpůsobit k obrazu svýmu a udělat cokoliv - jakkoliv... Třeba tady: http://www.flickr.com/photos/tinaholden/page2/ nebo třeba tady: http://www.flickr.com/photos/stories_they_tell/with/5111182307/

    OdpovědětVymazat