středa 30. prosince 2015

Bilanční povánoční

Zítra ještě pár hodin angličtiny a pak až po Novém roce.

Když se ohlídnu zpátky v tomhle roce, první se mi vybaví srpnový výlet do Hamburku na BeadersBest 2015 a pak taky to, že jsem odstoupila od řízení klubu Fler Beadweaving Team, který jsem založila v roce 2010 a do letošního roku ho vedla, správcovala, řídila a taky koordinovala všechny ty soutěžní kola za posledních skoro 5 let. Přičemž mě napadá, že jsem o tom sem ani nenapsala, přestože se to stalo už před několika měsíci.

Opustila jsem tohle svoje dítě, dokonce jsem ho chtěla i úplně zrušit. Nějak jsem vyhořela, přestaly mě bavit věci, které jsem dělala pro to, abych pozvedla techniku beadweavingu a uvedla ji víc do povědomí lidí, přestalo mě bavit starat se tímto způsobem vlastně o propagaci jiných tvůrců a taky často řešit různá nedorozumění mezi členkami klubu, diplomaticky to hrát do autu a snažit se spory zahlazovat hned v zárodku, i když bych se nejradši často přidala na jednu nebo na druhou stranu... Prodej na Fleru mi poslední tak dva roky nepřináší téměř žádný prospěch, prodalo se mi tam minimum věcí a nestíhám (a asi ani nechci stíhat) být řádným členem sluníčkové komunity, sledovat všechny novinky a pracovat na své propagaci pomocí slevových nabídek a neustálého přísunu nového zboží, pokud možno za málo peněz...

Mám asi trochu krizi letos, mám pocit, že jsem se nikam poslední rok neposunula ve své tvorbě a tak nějak cítím, že to chce změnu, nějaký nový směr. Zatím nevím přesně kam, jen vím, že nejspíš ne stejně jako dosud. 

Klub prozatím funguje dál, správcování se ujala jiná šperkařka. A mně se ulevilo, protože už mě nic nesvazuje a nezáleží mi na tom, co se tam bude dít dál. Jestli klub zanikne, možná to trochu zamrzí a možná taky vůbec ne...

Vánoce uběhly tak nějak v pohodě a celkem v klidu, i když jsme s chlapem neměli před svátky ani jediný den volna. Dárků pod stromečkem spousta, až si říkám, že jsme to letos docela přehnali, původně to totiž nemělo takhle vůbec vypadat... 

Ale nejkrásnější dárek je stejně tahle knížečka, kterou udělala a ilustrovala dcera - moje nejoblíbenější povídka od Raye Bradburyho:



A procházka lužním lesem na druhý svátek vánoční - tak trochu strašidelná, protože se už stmívalo a byla mlha přede mnou a mlha za mnou... Ale bylo tam úplný ticho a klid, což jsou věci, které mi s přibývajícím věkem chybí čím dál víc...




2 komentáře:

  1. Anni, tomu s klubem úplně rozumím, i té tvojí úlevě.
    A knížka ilustrovaná dcerou, to je radost. Navíc, pokud mohu z fotek posoudit, velmi dobře ilustrovaná.
    Ať se daří! L.

    OdpovědětVymazat
  2. Lenko, držím jí palce, ať se jí daří v tom, co ji baví. Aby si za tím dokázala jít.

    OdpovědětVymazat