Půlrok je pryč. Za čtyři dny zas budeme úplná rodina :-)
Třeba zas nebudu muset pořád vařit já...
Ale to spaní v té velké posteli, kterou jsem měla jen sama pro sebe, to mi bude chybět. Nerada se dělím o ten prostor. O koupelnu ráno před odchodem do práce.
Chvíli si zase budu zvykat...
Náušnice můří (musím říct, že ta "random" výšivka mě docela dostala - jak uvidíte i na dalším kousku):
A po dlouhé době jeden větší kousek - na jaře mi dcera dovezla kousek lávy, který sebrala na svahu Vesuvu v Itálii. Ten nápad nějakou dobu zrál, až vzniknul tenhle asymetrický náhrdelník, kde se prolíná několik motivů - Awakening.
Už jste se sešli komplet? Doufám, že je to krása, paráda, inspirace, radost!
OdpovědětVymazatLiško, už jo :-) A musím říct, že včera byl snad po půl roce první den, který jsem skoro celý strávila nad šitím... A s chutí :-) Takže asi ta moje nechuť a zpruzenost a nedostatek kreativity s tou samotou měly co dělat, i když jsem si to nechtěla připustit.
VymazatTak to je dobrý! To asi taky trochu znám :) ze kdysi. A snad i z budoucna, heršvec.
OdpovědětVymazatOno to taky není tak jednoznačný :-) Znám stavy, kdy potřebuju naopak kolem sebe klid a pokud možno žádnou společnost a situace je taková, že je to prostě v tu chvíli třeba jen nesplnitelný přání. Takže spíš to asi bude o psychické pohodě - když ti okolní podmínky vyhovujou (a není to jen tak, že si to snažíš namluvit, ale skutečnost je jiná, i když nepřiznaná), ať už je to společnost nebo samota, tak potom to jde všechno samo a tak nějak líp...
Vymazat