neděle 7. dubna 2019

Lesy a kytky...

Pořád tu jsem. Bydlím, jezdím do práce, pracuju, nakupuju...
Bydlení si užívám, v menší obci, byt je skoro jednou tak velký jako ten, ve kterém žijeme doma čtyři. Tady jsem v něm sama. Spousta prostoru, spousta světla... Velký balkon... Měkká voda. Což znamená, že se tady daří kytkám. Spoustu času trávím hrabáním se v hlíně a pozorováním, jak vzchází semínka či rostou přesazené či koupené kytky. Pořád mám málo květináčů a nedokážu si představit, až to odsud budu za tři roky stěhovat pryč :-) Stolek a židlička na balkoně, i první letošní balkonové kafe už proběhlo.
Do lesa je to pěšky kousek. Kdykoliv je o víkendu nebo odpoledne hezky, sbalím se a vypadnu ven, do lesa, do polí... Je tu trochu jinej les než u nás v Litovelském Pomoraví - borovice a duby a buky. Mech a lišejník. Plno ptačího zpěvu (když ho neruší letadla).
Prší tady o dost víc než u nás. Někdy i několik dní za sebou. Vlastně většinu dní, co tu zatím jsem, tady pršelo. Ani jaro tu zatím není tak teplé. Přestože zima je tu o dost mírnější, teď je tu chladněji než v Čechách, takže jaro nastupuje pomaleji.
Cesta do práce trvá ani ne 10 minut (pokud nejsou před bránami kolony aut), což je velkej rozdíl oproti hodinové cestě do práce mých posledních devíti let. Ráno doma snídám, v klidu si dám ranní kafe, to jsem nikdy nedělala (přece jenom snídat po páté hodině ráno dost dobře nejde...). Mám už i svoje auto, mazlíka svého vlastního, novotou vonícího, poprvé v životě.
Čtu. Odvezla jsem si sem všechny nepřečtené knihy z domu (a že jich bylo!). Pár jsem jich už zvládla, čtu ráno u snídaně, vpodvečer po návratu z práce u večeře a kávy, večer v posteli. Času mnohem víc než doma. 
Korálím střídmě. Dost málo na to, kolik mám času. Ale nechybí mi to tak, jak bych si myslela. 
Zvykám si na to, že vlastně nic nemusím... že když nechci, nemusím nikam jít, nic dělat, když nechci, nemusím uklízet, vařit... Dělám to, ale kvůli sobě :-) Protože chci. Ale občas mám pořád pocit, že musím... Že když to neudělám, tak se neoprávněně flákám... Zvlčím tady :-)




A tři věci, co vznikly tady: 


Tenhle poslední kousek je vlastně pocta Olze Shumilové, mému velkému vzoru, jejíž tvorba je něžná a jemná a přitom naprosto jedinečná...




7 komentářů:

  1. Moc pěkné. Já taky skoro nic nemusím a užívám si pražského jara.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Německé jaro je zatím dost chladné tedy, musím říct :-))) Oproti tomu pražskému...

      Vymazat
  2. Mischko, paráda! Blahopřeju:-) Vidím, že aklimatizace v novém "všem" proběhla bez komplikací s pozvolným přepnutím na "volnější pohodový a příjemný režim" Skvělé. Mischko přeju nejen krásné jaro!

    OdpovědětVymazat
  3. Hezký! A dokonce tam prší, tak to se jeví skoro jako dočasný ráj!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Liško, skoro jo, v porovnání s tím, v čem jsem žila (pracovala) ještě před pár měsíci, to téměř ráj je :-) I když k tomu počasí - ta bouřka se sněhem před pár dny už byla trochu přes čáru :)))

      Vymazat
  4. Našel jsem Mr. Pedro na blogu od někoho, kdo ho doporučuje každému, kdo hledá půjčku. Byl jsem tak nadšený a motivovaný být v této pozici finanční svobody, protože moje rodina hladověla, oslovil jsem pana Mr. Pedro v žádosti, kterou jsem mu řekl, můj životní příběh o finanční situaci, pošle mi formulář žádosti, abych vyplnil své údaje, což jsem udělal, poté, co mi poslal smlouvu o půjčce, předal jsem ji svému právníkovi k vyřízení podívejte se a poraďte mi jak dál. Podepsal jsem smlouvu o půjčce poté, co byla moje půjčka schválena před několika hodinami, banka mě kontaktuje ohledně převodu prostředků a poplatků, které musím uhradit na přepážce banky. bylo velmi příjemné pracovat s panem Pedrem a velmi mu děkuji za pomoc, kterou mi poskytl a která opravdu pomohla mé rodině hladovět. Kontaktujte prosím Mr. Pedro na e-mailu: pedroloanss@gmail.com, protože je vždy zaneprázdněn, ale mají s ním také dalšího profesionálního spoluhráče.

    OdpovědětVymazat