čtvrtek 14. listopadu 2019

QWERTY

Před pár měsíci jsem tu psala něco o tom, že si zvykám, že nic nemusím. Asi je to nicnemusení něco, co nedokážu tak úplně provozovat, jinak si nedokážu vysvětlit to, co jsem udělala. 
Nicnemusení jsem eliminovala tím, že jsem udělala něco, co jsem si myslela, že v životě neudělám. 
No... a udělala jsem. Jednoho dlouhého jarního večera (teda spíš noci) jsem tady tak seděla a pokoušela se představit si, že tady takhle budu sedět ještě skoro 3 roky - celé podvečery, večery a celé víkendy. Nebo alespoň naprostou většinu z nich. A protože mi bylo jasné, že korále mi to nevyplní (viz minulý článek), došlo mi, že s tím prostě budu muset něco udělat. 

Seznamte se :-) To je Qwerty, sibiřský kocourek plemene Něvská maškaráda: 



Je mu teď 8 měsíců a přivezla jsem si ho sem v červenci. Až donedávna mi vyplňoval téměř veškerý čas od příchodu z práce až do večerních hodin. Teď už se trochu zklidnil a ačkoliv je to zrovna v téhle fázi kočičí puberťák, už jsme se spolu docela sžili. Byla to (a pořád je - myslím hlavně pro mě) škola kompromisů a přizpůsobení se nárokům tohohle chlupatýho kámoše, co se choval a chová jako malé děcko, má svou hlavu vždy a za všech okolností a to, co chci já, je mu povětšinou totálně u té jeho chlupaté zadní dírky :-))) 

Ne, nikdy dřív jsem kočku nechtěla. I když mě dcery ukecávaly mockrát. Nechtěla jsem si tu starost uvázat na krk, omezit se, přizpůsobovat svůj čas, peníze a běh života zvířeti. 
Ale... 
Ale čeká na mě za dveřma pokaždý, když se vracím domů z práce nebo odkudkoliv. Táhne mě to sem za ním kdykoliv, když musím být někde dýl než obvykle. Když se mi podaří otevřít dveře do bytu (otvírají se dovnitř a většinou stojí, sedí nebo nejlíp leží hned za nima), mňouká, válí se mi po nohách, žužlá tkaničky od bot a mazlí se (což je taky jediná chvíle, kdy se sám od sebe přijde mazlit - lísání se při škemrání jídla nebo mlsání nepočítám) a prostě po svým dává najevo, že je sakra rád, že už jsem zpátky doma... 

A tak můj osamělej život tady dostal novej rozměr... Už teď má víc než 4 kila :-) A najdete ho i na Instagramu - Qwerty.catto.



4 komentáře:

  1. No vida, kocourek. Já poté, co jsem prodělal jeden z tradičních zlomů svého života, jsem se sžil s třemi potkanicemi v kleci, které pravidelně večer okolo deváté vypouštíme, aby mohly běhat po obýváku a škodit. :))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. o bych měla strach, že je někde zašlápnu anebo zasednu :-) Ale zase určitě nemáš kotníky a ruce pořád plný škrábanců... :D

      Vymazat
  2. Ik heb een kat.
    (Začínám se učit holandsky.) Kocour je krasavec.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Týjo, Liško, tak to jsi dobrá :-) Co tě vede k tomu učit se tak málo frekventovaný jazyk?

      Vymazat