středa 22. dubna 2020

TOXIC TIME, TOXIC PEOPLE...

Jo, měla jsem pravdu, když jsem minule psala, že minimálně do května se domů nepodívám. Ono to poslední dny vypadá, že se domů nepodívám ani v tom květnu totiž.
Už to vypadalo, že to půjde... Jenže - lidskej faktor, žejo... Dneska jsem se vůbec poprvé dívala na video Jardy Duška a nejenže mi to spravilo hodně, fakt hodně blbou náladu, ale padlo tam něco o tom, že tahle doba ukazuje lidi takové, jací jsou.
A tak jdou někteří bezohlední ještě bezohledněji za svým.
A jiní v době, kdy jsou důležité esenciální věci jako rodina, vztahy a zdraví, se pořád dál a dál rejpou ve vlastní ublíženosti a malichernostech...

Jeden by řek, že ve svých pokročilých létech dost přes čtyřicet už bych mohla být schopná si rozhodnout, s kým se chci anebo nechci bavit. Že bych taky měla být schopná poznat, jakej je kdo charakter. Že bych měla mít právo se stýkat s kým chci a kdy chci. Ano, zní to logicky, že...
Jenže to nesmíte narazit na někoho, kdo je natolik paranoidní, že bude řešit, s kým, kdy, jak a o čem se bavíte, vlastně vám bude zakazovat se bavit a stýkat s osobou, se kterou měl sám dřív spory a nepříjemné zkušenosti (dávno předtím, než jsem na místo přišla já), řešit, jestli nááááhodou netrávíte ten čas pomluvami o něm, dělat narážky na jakýkoliv kontakt a všelijak vám více či méně nenápadně dávat najevo, že s tím má problém.
Důležité je dodat, že se jedná o moje soukromé aktivity ve volném čase.

A já jsem v téhle době fakt unavená z těchhle hovadin, zbytečných a malicherných nicotných záležitostí, nepotřebuju řešit cizí frustrace a stávat se hromosvodem nevyřešenejch mindráků, být zatahovaná do těchhle sraček někoho jinýho, se kterýma jsem neměla a nemám nic společnýho.

Chci jen přečkat tuhle otravnou dobu se zdravým rozumem, když už musím být odříznutá od všech blízkých lidí a když už mi byla sebrána i jistá šance, že bych se s nima po čtvrt roce třeba mohla setkat. Spíš začíná být pravděpodobnější možnost, vzhledem k tomu, že já nemůžu do ČR a manžel nemůže z ČR, že si budeme muset přehodit dcery přes hranice, aby se mnou mohly aspoň ony strávit nějaký čas...
Protože výhledově je dost možné, že do ČR se dostanu až někdy v červenci... To je půl roku po tom, co jsem byla naposledy doma...

To s tím zdravým rozumem není nadsázka, jak jsem tu většinu času úplně sama, tak mi z toho už občas začíná pěkně jebat...

1 komentář:

  1. Doufám, že už jste se sešli. To je asi nejblbější verze koronáčové doby - být takhle v cizí zemi a ještě s někým divným z práce opodál.

    OdpovědětSmazat