středa 11. září 2013

Nothing...

Období ničeho. Asi.
Prázdno v hlavě. Není to nepříjemný. 
Předpodzimní splín jakýsi. Šít mě nebaví. Úžasný nápad, načatý - leží tu na stole už několik dní, taková slibná záležitost... a nevím, jestli z ní něco bude. Nechce se mi.
V sobotu odešla elektřina v celým bytě. Hned ráno - aby víkend dobře začal... V tu chvíli ve mně vybuchly emoce, jako naštvanost z vyhlídky zkaženého víkendu, na který jsem se tak těšila. Že jsem měla dokonce i chuť vařit!!! A místo toho neřešitelný problém v pojistkové skříni... Brečela jsem nahlas, vzteky a litováním sama sebe, iracionálně a zbytečně. Ne, zbytečně ne. Úleva po tom výlevu byla citelná až do večera. Klid v duši, po delší době. 
Rozečetla jsem knížku - a začíná mě bavit. I když to žádná obzvlášť hodnotná literatura není... ale potřebuju dějový spád, zajímavý příběh, napínavý děj... schovat se do toho čtení. Tak nějak nálada právě pro tohle... Když jsem si ji minulý týden v knihovně půjčovala, povídá mi knihovnice (mimochodem zřejmě mladší než já): "Ta knížka stojí pětset korun." Na moje zvednuté obočí dodala: "Dávejte na ni pozor. Je nová."
Vypadám snad jako nějaká ničitelka knížek či co? Nekupuju si snad sama knížky dost na to, abych věděla, kolik stojej? To se mi fakt v životě nestalo... Snad ani jako puberťákovi...
Mám čas věnovat se mladší dcerce. To je asi největší plus. Jsme samy doma přes týden. Tak jsme si tu spolu zbyly - to si večer říkáme. Jsem za to moc ráda, potřebuje mě, potřebuje, abych s ní mluvila a vedla ji - což jsem dosud dělala jen málo a nijak zvlášť dobře.

I když v posledních dnech mám tvořivý útlum, neznamená to, že jsem předtím nedělala nic:


Zakázka do kamennýho obchodu:


A dvě malé blbůstky: