středa 29. září 2010

Pod Londýnem, v zimě, v dešti a tak...

Rozečetla jsem knížku Neila Gaimana Nikdykde. Konečně! Přála jsem si ji vloni k vánocům a dostala jsem ji, jenže jsem furt chodila do knihovny a knížky z knihovny maj přednost, takže furt ležela na nočním stolku a čekala... Až jsem si tu knihovnu zakázala. Mám ráda knížky, které vtáhnou do sebe. Ty, u kterých není problém přenést se s jejich postavami do jejich prostředí a vidět to tak živě, jako byste tam byli. Byla jsem v PodLondýně dnes skoro po celou dobu toho příšernýho školení, kde mi byla zima a hřál akorát jeden z projektorů, který stál na našem stole.
Vůbec jsem měla dnes rozklepanej den. Ráno stála kolona aut od brány do firmy až na ten blbej kopec, kterej nenávidím, protože mám hrůzu z toho, že v něm budu muset zůstat stát a pak se rozjet do kopce a co když nějakej důvěřivej zoufalec zastaví za zadkem mýho auta tak blízko, že se pak o něj opřu... No nesmějte se mi... Když jsem to před sebou viděla, rozklepala se mi noha na spojce a na brzdě v hrůze, že mi to chcípne a ujede dozadu... Nechcíplo a neujelo!
Venku příšerná kosa, déšť. Stěrač u řidiče stojí za hovno. Rozblemtává vodu tam a zpátky.
Maník z PPL se mi pokusil zavolat ráno, bohužel mě minul, ale když jsem mu za pár minut volala zpátky, už jsem se nedovolala. Samozřejmě se namáhal vézt zásilku k nám domů, kde je akorát nemocná dcera, takže si to zas vodvez pryč. Večer tam chlap volal, že jestli si to můžem vyzvednout. Slíbili, že zavolaj... nezavolali, knechti. Zejtra si to tuplem nikdo nevyzvedne, protože i chlap je mimo město. Jestli jsou to ty cibule hyacintů, tak nezbejvá než doufat, že ještě dva dny vydržej...
Dokončuju jednu větší zakázku na přání, bohužel poslední dny je venku tak odporně, že fotit se nedá, takže jsou jen fotky prvních dvou kousků, ty další prostě až bude venku líp.


pátek 24. září 2010

Od iniciačního rituálu přes vodní tříšť do starejch časů

Fajn den byl dnes. Měla jsem volno, takže jsem měla i možnost zavést dceru do školy a pak vyzvednout, což normálně nedělám, protože odcházím každé ráno z domu první a většinou se i poslední vracím.
Nezávidím svý šestiletý holčičce. Sedí v lavici s jinou holčičkou, která jí pořád říká, že je blbá. Není na to zvyklá, ve školce, kam chodila, se k sobě děti chovaly slušně a žádné sprosťárny se netolerovaly. Pak mi radostně sdělila, že má novou kamarádku Verču. A: "Mami, já jsem v partě!" "V jaký partě?" ptala jsem se. "No v partě!" povídá mi s nadšením... "Akorát mě tam bijou..." a rozbrečela se...
Partu vede Verča, která naší malé asi jen tak z plezíru třikrát jednu ubalila. Nejspíš jako iniciační rituál či co.
"Tak jí to oplať! Vždyť jsi nejvyšší z celý třídy!"
"My to nesmíme oplácet!"
"Tak co máte dělat, když vás někdo bije?"
"Jít to říct paní vychovatelce."
"A řeklas jí to?"
"Ne."
"Proč ne?"
"Protože my nesmíme žalovat..."
"Kdo říkal, že nesmíte žalovat?"
"Paní vychovatelka..."

Hm. Jestli naší malé dotyčná Verča ještě nějakou ubalí, asi pak ubalím její mamince... Oko za oko, zub za zub.

Po útlumu minulých dní se vrátila chuť a svrbění rukou a inspirace a nápady a fantazie... Sice makám na zakázkách jako divá, ale po chviličkách mezitím dokončuju něco svého. A další nápad už někde v hlavě začíná klíčit.
Dokončen a prodán byl v poslední době akorát tento kousek:


Větší část podvečera jsem strávila se starší dcerou na jůtubu. Mají mít nějaký projekt do hudebky a nechce zpracovávat nic, co předpokládá, že by moh mít i někdo jinej. A tak jsme spolu seděly u netu a sjížděly videoklipy a nahrávky... A protože zatím její vkus směřuje spíš tím tvrdším směrem, celkem jsme se i shodly, ale určitě se chvílema musela nudit, neboť jsem při tom zanořování se do pokladů jůtubu vyštrachala spoustu vykopávek, který jsem už roky neslyšela ani neviděla. Takže jsme začaly nějakou hrůzou v příšerných maskách, co si říká Lordi a jejich hudba je akorát jiná verze toho, co hrají Nightwish, načež jsem pocítila nutkání svou dceru "hudebně" vzdělat a našla jsem jí Metallicu, ACDC, Def Leppard, Scorpions a starý Bon Jovi. Taky Sisters of Mercy, The Cure a The Mission. Rammstein... Skončily jsme u Marilyn Mansona.
Při tom hrabání se ve fondech jůtubu jsem narazila na skladbu, kterou jsem slyšela už kdysi dřív a je nezapomenutelná. Nina Hagen je dost dobrej úlet, němčina je mi protivná, ale v životě se mi nelíbil tenhle jazyk víc jak tady:


Menší část večera jsem pak strávila šmejděním po několika fešnblogíscích. Našla jsem fakt lahůdky! Zřejmě se k tomuto tématu ještě někdy vrátím. Já vím, že to není pěkný si z toho takhle utahovat,  ale fakt si nemůžu pomoct ;-)))

úterý 21. září 2010

Support Yellow Ribbon!

Varuju všechny pravicově orientované čtenáře, aby tento článek četli pouze na vlastní nebezpečí, neboť je absolutně politicky nekorektní, hysterický, útočný, sprostý a neobjektivní!

Dnes je vpravo na blogu žlutá stužka, kvůli podpoře všech, kteří se dnes sešli v Praze na Palachově náměstí, aby vyjádřili nesouhlas s vládními škrty na platech státních zaměstnanců, zvláště na platech bezpečnostních složek (ale nejen jich).
Poslední týdny pozorně sleduju dění kolem této záležitosti, protože se mě zaprvé přímo týká a zadruhé protože mi není lhostejné, co se v této zemi děje. Mohla bych se na všechno vykašlat, šolíchat si to svoje a nechat věcem volný průběh, však ono to nějak dopadne, nějak bylo - nějak bude a podobně... Jsem asi blbej a v dnešní době trapnej bojovník za spravedlnost a nad některý věci se prostě povznést neumím. A nad čím se asi nepovznesu nikdy a bude mě to vždycky srát, je arogantní manipulace moci.

"Zatímco demonstranti demonstrovali, my jsme pracovali v parlamentu," komentoval dění na ministerstvu vnitra jeho šéf Radek John a naznačil tak, že v budově svého resortu v době, kdy tam demonstranti vnikli, nebyl. Dodal, že peníze, které jsou třeba na platy zaměstnanců, půjdou částečně i na opravu poničeného zařízení. Vyšetřování se ale nechystá.

Co tím jako chtěl pan "Rajón" říct? Že ti policisté, co ho tam dnes na tom ministerstvu hledali, normálně nepracujou? Zatímco on chudák dře ve sněmovně? Já si myslím, že spíš tak akorát zbaběle zdrhnul, protože měl strach, aby mu náhodou nějaká nepřistála... Co kdyby se ochranka přidala k tý druhý straně? Mimochodem si myslím, že na ono zařízení se ti, co tam byli, klidně složej a pindat něco o tom, že to půjde z peněz na platy je stupidní krávovina, jen aby stádo mělo ten správnej názor!
Tenhle arogantní zmrd a jemu podobní už od voleb mluví schválně tak, aby poštvali skupiny lidí proti sobě - učitelé proti vojákům, soukromý sektor proti státnímu... Ono se to hodí do krámu, protože když lidi nejsou jednotní, jsou snáze ovladatelní. Noční můra je, kdyby se nedejbože všichni jednou dali dohromady, to by je taky mohli s velkou slávou jednoho krásnýho dne vyházet z oken třeba.
Pan prezident se zas strašně diví a připadá mu "půvabné", jak si demonstranti na dnešní den vzali dovolenou a náhradní volno! A pošklebuje se, jaká je to karikatura... Tak tenhle arogantní výstup jsem nepochopila už vůbec. Copak by se asi stalo, kdyby se někdo z těch demonstrantů sebral a jel do tý Prahy ve svý pracovní době? To by měli všichni plnou hubu darmožroutů, co užíraj ze státních peněz a jezděj si na vejlety do Práglu v pracovní době!
O obyvatelích hlavního města, kteří seděli v tramvajích a byli nasraný, že musej zvednout zadky a jít pěšky kvůli demonstrantům... k tomu už není co dodat.
Arogantních keců našich slavných politických špiček mám už plný zuby! Kozla udělali zahradníkem - zloděj Kalousek řídí státní finance a zloděj Barták mu k tomu přicmrndává. A všichni jsou spokojený, nikomu to nevadí, občas médii probleskne skandál s pochybnou veřejnou zakázkou, kde vyplave najevo, že se prošustrovalo ze státního rozpočtu mnoho miliard (což by mimochodem pokrylo značnou část oněch úspor, který chce vláda sebrat státním zaměstnancům), ale hoši na kameru prohlásej, že tam v tu dobu vlastně nebyli (a přitom byli), že o ničem nevěděli, že o ničem nerozhodovali... Nikdo nic nepodepsal a pokud podepsal, tak ten podpis buď asi není jeho nebo měl přechodný pomatení smyslů... Ono to samo... Jen si to smradlavý hovno přehazujou mezi sebou navzájem, aby náhodou sami nenasmrádli... Ale že dělají ostudu x tisícům dalších lidí, který pak má veřejnost na základě manipulace médii (proč asi?) tendenci házet do jednoho pytle na základě zkreslenejch informací, to nikomu nahoře blbý nepřipadá! To připadá blbý akorát nám dole...

"Chčijou nám všem na hlavy a ani se to nesnaží vydávat za déšť!" Toť citace S. Weaverové z filmu Avatar.
To je furt "audït sem" a "audit tam" a konkrétní výsledky nikde! Ještě jsem neviděla žádný konkrétní důsledky u žádných konkrétních lidí! Za všechno je někdo zodpovědný! Všude jsou podpisy těch zodpovědných a jestliže k té zodpovědnosti nejsou pohnáni, tak je asi někde něco kurva špatně!

pátek 3. září 2010

Potrefené husy

Kdyby ti, co tu kejhají jako potrefené husy a vztahují níže psané na své vlastní osoby (třebaže se jich to možná vůbec netýká), ten článek pořádně přečetli, asi by si všimli, že klíčová věta, která je asi tolik popudila, má na konci otazník (A tak si říkám, co za tím je? Žijou opravdu autoři těch blogů tak neuvěřitelně povrchním životem, jak prezentují? Stává se materiálno, sebestřednost a vlastnictví věcí tak prvořadou záležitostí v jejich životech?)
Po tom, jaký ten článek vyvolal reakce, mi zkuste vyvrátit, že neprezentujete povrchnost!!! Nablýskané pozlátko, konzum a faleš, která z toho doslova čiší v každém slově, v každé fotce! A já bláhová čekala, že mě třeba někdo přesvědčí o tom, že se pletu... No, teď už asi těžko, vážení...
Hnusí se mi přetvářka ve všech podobách. Hnusí se mi povrchnost, hnusí se mi přesvědčování všech kolem včetně sebe sama o tom, jak je vše dokonalé a perfektní, zatímco někde pod povrchem to vře a nelibě zavání... Trend připitomělých smajlíků, růžových blikátek, nablýskaných cetek, hromad věcí, který vlastně ve skutečnosti nikdo doopravdy nepotřebuje, ale TREND SI TO ŽÁDÁ...?! Všechno je "skvělé" (mimochodem, všiml si někdo, jak se poslední dobou tohle slovo v českém - i slovenském - slovníku ujalo?). Budeme se na sebe usmívat, budeme si lhát do očí, budeme se bezmezně chválit, budeme se chovat "sluníčkově" za každou cenu. Protože ono totiž dělat něco jiného je v dnešní době těžce OUT!
Sorry, nechci bejt za každou cenu IN. Za cenu ztráty vlastní osobnosti a svobody volně říct svůj názor - ani náhodou!!!

Poznámka: pokud by náhodou měl někdo pochybnosti o tom, kde beru čas na psaní tohoto článku - činím tak v pauze na oběd, na který jsem nešla!

Update 15:40
Dovolím si ještě poznámečku: když kejhalkám tak hrozně vadí, proč si někdo dovolí napsat něco negativního o jejich blogísku, pak by si měly především zamést před vlastním prahem - protože co jiného než kydání špíny, pomlouvání a donebevolající despekt lze najít v jejich komentářích na pekle? Čímž ovšem nechci říct, že si ty kousky to pomlouvání ve většině případů nezaslouží! Ale pomlouvám-li, mohu býti také pomluven!

A nyní pro ilustraci také jedna vlastní módní kreace - ba přímo vintejdž smršť: