sobota 29. prosince 2012

Czech Spike beads!

No jo, odolávala jsem dlouho. Ale stejně jsem se občas neudržela a objednala... A tak se mi jich pár doma nahromadilo. Takových krásných... To až před Vánoci se mi spajkování zachtělo :-) 
Taky jsem si říkala, že bych se konečně mohla zúčastnit - Soutěž na spirále - Czech Spike beads... Všichni soutěží a já krom soutěží svýho klubu nikdy nic...

A naležato je do náhrdelníků dělaj všichni...

Takže - nastojato! Náhrdelník pro fakt ostrou holku ;-)

Černé babyspajky, velké spajky, na zapínání hematitové. K tomu samé TOHO hematit, gunpowder, černé, aluminium permanent finish, stříbrné... Lístky a velké ploškované korálky travertin.


Soutěž Na Spirále – Czech Spike beads


Tak mi držte palce ;-)

čtvrtek 20. prosince 2012

Černá komedie

Sledovala jsem to dnes vpodvečer na ČT24. Fakt lepší než kdejaká komedie tohle!

Nebudu se tady nípat v politických souvislostech. Ač pravidelně sleduji, už dávno vím, že snažit se pochopit je zhola zbytečná námaha, která mě dovede tak akorát k nasrání se a zkažený náladě. 
V "pakárně" jsem od doby ministra Dobrovského. Pamatuju všechny, kteří byli potom. Víceméně je mi ukradený, kdo tam nahoře sedí, pokud nevidím do zákulisních her a nechají mě v klidu dělat si svoji práci. Což se stává málokdy, ale už jsem si za těch dvacet let celkem zvykla. Od nápadu k nápadu a jiný už to nebude...

Jde mi jen o konkrétní osobu a její divnou, fakt divnou osobnost.
Neseděla mi nikdy. Od první chvíle, co o ní bylo slyšet. Mladá, sebevědomá, ambiciozní. Nemám nic proti mladým, sebevědomým a ambiciozním lidem (nikoliv LIDEM). Jenže celá ta suita vzešlá z VV mi tak nějak byla proti srsti od samého počátku. Ono totiž i to sebevědomí potřebuje sebereflexi. A když sebereflexe není, máme tu ukázkový příklad zmrda.
Už když probleskl první "fundovaný" názor ambiciozní paní P. na zrušení (odprodej, jasně) těch pár posledních rekreačních zařízení, chtělo se mi říct - odstup, Satane! Lukrativní lokality, ano. Je třeba prodat to poslední, co ještě zbylo a co za něco stojí a malá domů, víme?
Když o pár týdnů později začaly prosakovat informace o možném jmenování dotyčné osoby na post ministryně obrany, bylo mi z toho fyzicky špatně.
Kde vezme člověk takové sebevědomí? Někdo ho v tom vychoval? Kdo ho to naučil? Nikdo ho nenaučil přirozené pokoře a zdravé důvěře ve vlastní síly asi. 
Slovo "soudnost" je pro tuhle osobu asi slovem sprostým. Co je to za člověka, že s takovým sebevědomím a arogancí začne usilovat o funkci, prestiž, moc? Normální lidi přece mají pochybnosti, měli-li by vykonávat práci, kterou se nikdy neučili. Co vůbec vedlo tuhle ženskou k tomu, že mohla takhle prohlašovat, že ona na to má, že to přece zvládne? 
Nemůžu se zbavit dojmu, že ona si opravdu chtěla hrát s vojáčky. Ve své nebetyčné nafoukanosti si ani na vteřinu nepřipustila, že na to nemá. Že nestačí chtít, ale je třeba taky umět. Když už nic jinýho, tak diplomaticky jednat. Místo toho jsme viděli umíněného fracka a pak hysterickou ženskou totálně mimo realitu...
Když nastoupím do nový práce, je mi dopředu jasný, že budu potřebovat určitý čas (dny, týdny, měsíce - podle toho, jak nová práce to je), abych se stala dostatečně fundovaným pracovníkem. Že se prostě musím učit! Dívat se, ptát a taky myslet. Až po nějaké době si můžu udělat úsudek o tom, co je dobré a co je špatné. Co můžu změnit. Nemůžu to udělat dřív, dokud ten pohled zevnitř přece nemám!
Tak mě napadá - jaký život vedou tihle lidi (nebo nadlidi)? Že jim ani tyhle základní souvislosti nedochází. Anebo jestli dochází a je jim to jedno, pak opravdu pánbůh s náma...

Pečená hovínka a Marina

A blbnutí je v plném proudu...
Dnes první den dovolená, konečně! Uhňácán nějaký počáteční počin týkající se vánočního cukroví... Výsledkem pokusu o čokoládové minimakronky byly dva plechy ukázkových kroucených hromádek lejna :-) Fotku sem dávat nebudu, i když jsem si to samozřejmě zvěčnila. To abych příští rok měla čím si připomenout, jak ten pokus dopadl ;-)
A samozřejmě je jasné, že nic nemůže jít bezproblémově v těchto dnech, proto otravný kašel mladší dcery se ze včerejška na dnešek vyvinul víc než hnusným směrem a to i s teplotou, takže navíc ještě nejen marod, ale taky kňourání kvůli prošvihnutému vánočnímu školnímu jarmarku, třídní nadílce a nejspíš i koncosvětové páteční oslavě narozenin spolužačky v cukrárně na náměstí...
Už několik dní jsem nešila. Své kreativní touhy si ukájím vytvářením a pečením kakaových hovínek...

Ale než jsem se tak zparchantěla: 



A taky ještě náramek na objednávku (k náhrdelníku viz jeden z minulých článků):


Ještě mi to nedá, abych se nezmínila o jedné z knížek, kterou jsem během minulého a předminulého týdne stihla přečíst - Carlos Ruiz Zafón: Marina.


Líbilo. Moc. Jeho knížku Stín větru mám doma, ale rozhodně se mi nelíbila tolik jako tahle. Trošku (no, vlastně hodně) fantaskní, trošku retro, trošku steampunk, trošku poetické, smutné a nostalgické a maximálně čtivé (aspoň pro mě). Když jsem to četla, měla jsem pocit, že v té staré Barceloně jsem a stojím v tom dešti někde na Las Ramblas...

sobota 1. prosince 2012

Dočkala jsem se!

Tak jsem se po dvaceti letech samostatnýho bydlení konečně dočkala! Po posledních třech letech čekání, kdy zůstala prázdná jedna stěna obývacího pokoje s tím, že bude prázdná tak dlouho, dokud se nepodaří zrealizovat můj sen - knihovnu přes celou jednu stěnu.
Konec štosů knížek naskládaných kolem postele! Konec přetékajících krabic, konec knížek narvaných v  šuplících, kredencích... Jupííííí!!!
Fotka nic moc... Ale lepší nemám :-) Muž můj tu knihovnu dokončil před chvílí, plnit se začne zítra.


Pravda, knihovna byla vykoupena i cenou nečekanou... Při nákupu v IKEA v Brně, kam jsme jeli minulou sobotu schválně na otvíračku s tím, že jen proletíme do skladu, naložíme, zaplatíme a pokusíme se odvézt naší Fábkou, jsem těsně před odchodem, v euforii, jak jsme to krásně zvládli a jak nám to dokonce vlezlo všechno i do auta, přehlídla jeden schod... a zvrtla si kotník tak, jak ještě nikdy v životě. Než jsem se dobelhala k autu, měla jsem kolem kotníku modrou bouli... Ještě s nábytkem v autě jsme jeli rovnou přes pohotovost.

Jo jo, takže se už týden "válím" doma. Tedy skoro - kromě středy, kdy jsem na celý den o berlích mazala do práce, bo někdo ty výplaty na konci měsíce prostě udělat musí... Ještě další týden se doma válet budu. Kotníček už je na tom líp, ale dobře ještě ne.

Ale všechno zlý je k něčemu dobrý a já musím říct, že i když nevydržím celej den ležet s nohou v ortéze, myslím že jsem za několik posledních let neměla tolik času na šití, jako jsem měla v posledních dnech :-))

S tímhle náhrdelníkem jsem se crcala dva týdny:





Náramek byl pak hotový za pár dnů:




Brož zabrala jen dva dny: 


Celá sada "Duběnky" je k vidění a taky ke koupi v olomoucké galerii Bohéma na Dolním náměstí :-)
A to ještě není konec!
Jedeme dál: 




Na černobílém náhrdelníku se už pracuje :-)