pondělí 27. prosince 2010

CO S ORTHOCERASEM?

Ve dnech minulých jsem šila jak o život. Měla jsem spoustu volného času a chuť něco dělat, a tak mi došlo, že jsem za ty poslední roky vyrobila spoustu šperků a pro sebe vlastně nemám ani jeden! Občas si vezmu některý z čerstvě udělaných náramků jako reklamu - ale to jen jednou a jen příležitostně. Čistě své šperky jsem dosud žádné neměla.
A teď už mám (kromě té trojúhelníkové soupravy z minulého postu). Toho orthocerase jsem koupila v květnu na burze v Tišnově a od tý doby ležel v krabici a čekal, až přijde jeho čas :-) Naleziště Maroko, stáří 360-400 milionů let - devon.


Trvalo mi jen dva dny, než jsem ten náhrdelník ušila. A další dva dny jsem pak k němu vyráběla i náramek, ale ten jsem dodělala před chvílí, takže fotky až příště...

sobota 25. prosince 2010

Umřeme snad hlady, do háje?

Vždycky kolem vánočních svátků, Silvestra a Nového roku mám dojem, že lidstvo je na hranici smrti hladem. Že jestli všichni nevezmou útokem supermarkety a nenarvou si ve zběsilým běhu mezi regálama přinejmenším jeden nákupní vozík žrádlem a chlastem, musej zákonitě přes ten jeden den (asi všechny obchody maj aspoň ten jeden den zavřeno) chcípnout hladem...
Nechápu. A nikdy nepochopím. A stejně při pohledu na ty zběsilý davy začínám taky podléhat dojmu, že nám ten jeden bochník chleba a veka prostě nebudou stačit, že ty krabice plný cukroví na balkoně vlastně vůbec nejsou, že ten kus nasmaženýho kapra a kýbl bramborovýho salátu tam taky není a ty šunkofleky od předvčerejška už se taky vypařily... A tak se silou vůle musím přesvědčit, že je to přece totální hovadina, že ty hromady jídla ani nestačíme ujíst tak proč proboha se zásobit, jako by měl přijít světovej hladomor!?
A tak jediný, co nám došlo, je lógrový kafe... A bez toho fakt do zejtra vydržíme ;-)))
Soudě podle dosavadního průběhu dnešního dne mají u holek největší úspěch panenkový parfémky z Oriflame, protože už dvě hodiny obě sedí a vymejšlí, jak je nazdobí, vyměňujou samolepky a tak. Zhulenej Zhu Zhu křeček mě ráno v posteli probudil...
Vůbec byly u nás letos Vánoce ve znamení vůní. Rozhodli jsme se s mužem, že nebudem vymejšlet hromadu blbostí, ale pořídíme si vzájemně nějaký jo už opravdový vonění.
Takže jsme v minulém týdnu podnikli nájezd na značkový parfumerie a běhajíce z jedné do druhé jak kvůli cenám tak kvůli sortimentu, nosy zblbnutý z čuchání k papírkům, nadělili jsme si vzájemně Ježíška.
Takže ho konečně mám! Vždycky mi vonělo a vždycky jsem ho chtěla, jenže levný náhražky mě nebraly a taky jsem se na to nikdy necítila, je těžkej a jen na některý příležitosti, ale je to přesně to, co mám ráda - oáááách, koření!!!
Jo mimochodem - když už jsem tam byla, po několika letech jsem znovu zkusila čuchnout k Chanelu 5 v domnění, že třeba konečně objevím, co na něm lidi maj - neobjevila, smrdí mi furt stejně...
Taky šiju jak o život! Za těch pár posledních dní jsem si stihla udělat pro sebe soupravičku náušnic a náhrdelníku z Delicy a právě dokončuju náhrdelník s Orthocerasem, co ho mám doma už od května a odmítám se ho vzdát, takže žádný do prodeje, tohle bude můj vlastní kousek :-) Až bude, tak vyfotím a vložím.
Prozatím zmiňovaná čokoládovoměděná soupravička a taky tyrkysový náramek (který je do prodeje):


čtvrtek 23. prosince 2010

Proč podzim nemůže volně přejít do jara?

Vánoce fakt nemusím. Rok od roku je mám míň ráda. Dárky sháním na poslední chvíli, letos je to o to horší, že s dojížděním do práce už se nedostanu do města ani normálně přes týden, takže nějaké nákupy mimochodem, když jeden něco zajímavého vidí a koupí předem, nepřipadají v úvahu. 
Letos mi utekl i advent, žádná adventní nálada, žádná předvánoční nálada - nic. Nebýt víkendu na Hostýně ani nemám čas se zastavit a uvědomit si, že zase končí rok a co všechno se za ten rok stalo, co se změnilo...


Ale asi dlouho nezapomenu na sobotní večer, kdy jsme v kapličce docvičili a docestovali do svého já a vrátili se do vily, kde jsme byli sami, obsluha dávno pryč, tma, oheň v krbu, v hale u okna na gauči a z knihovny tichá hra na piano... Atmosféra tak jedinečná, že nezapomenutelná...

(K dokreslení atmosféry vkládám snímek kapličky, kde se cvičilo - autorkou této fotky nejsem já, ale Katka)


A tak jsem přestála tři dny nákupů - každý v jiném nákupním centru, čuchtání cukroví, kterému bych se chtěla přes svátky vyhnout (tedy až na zázvorové sušenky z třtinovýho cukru), ale zbytek rodiny se ho odmítá vzdát, vaječný koňak z obřího množství rumu a vajec je už víc jak zpoloviny vypitý a k dokreslení vánoční atmosféry dnešní příhoda s pračkou, kdy se z ní začaly ozývat příšerné zvuky, jako když vzlétá tryskáč, abychom poté, co jsme zjistili, že mezi buben a vanu pračky se nejde dostat, objevili v tom prostoru kuličku z Geomagu...
Díky mému šikovnému muži, který to dokázal vytáhnout tou škvírou pomocí pinzety, drátku a magnetu, zatímco já už propadla hysterickýmu záchvatu, že celý Vánoce jsou na hovno a vůbec...

Štastné a veselé ;-)

pátek 10. prosince 2010

Zase mizím

Nějak se mi to poslední dobou nakupilo...
Většinou sedím doma na zadku, hrabu se v rokajlu a v "těch internetech" a nijak zvlášť se mi ten vyhřátý panelákový byteček opouštět nechce, ale je to už třetí akce během krátký doby. Napřed dva týdny na horách, pak minulý týden dva dny na horách a teď zas balím bágl...
Tentokrát už ne sama, ale s mužem :-) Nebyli jsme sami dva nikde pryč už hodně dlouho... Jestli vůbec někdy! Dlužno ovšem přiznat, že původně jsem oslovila kamarádku, která se mnou na tyhle akce jezdí, ovšem tentokrát nemůže, takže se dostalo i na toho mýho ;-)
A tak dnes odpoledne odevzdáme dcery do péče mých rodičů, naložíme bágly a zmizíme směr Přerov a kousek za něj. Těším se... na víkend s jógou v předvánočním čase...

Už zase tak trochu šiju. Dokončila jsem poslední předvánoční zakázku:


čtvrtek 9. prosince 2010

Bittersweet...

Marodím. Po několika letech na neschopence. A užívám si to. Druhá ATB konečně zabrala, takže koukám z gauče v pyžamu na filmy...
Včera Eyes Wide Shut. Bože, ten film nemá chybu! Možná jedině Cruise poněkud pokulhává za Kidmanovou, kterou v tomhle filmu fakt absolutně žeru! A jindy na ten film klid není, není dabovanej, takže jsem si ho náležitě vychutnala... Mňam, mňam, mňam... Kdo ho doma nemá, dává ho tuto sobotu Nova Cinema tuším ve 22:10.


Zítra bych mohla stihnout ještě Hořký měsíc, to taky můžu :-)

Jinak ovšem mají poslední dny poněkud hořkosladkou příchuť...

pátek 3. prosince 2010

Ponocuju...

Zase ponocuju. 

Jako sova. Prospala jsem celý podvečer, marná snaha o vzpamatování se trvala až do půl deváté, pak jsem teprv byla schopná se sebrat a vlízt pod sprchu. Spánkovej dluh ještě ze středočtvrtka, kdy jsem táhla spát ve čtvrt na čtyři ráno, což se mi tuším od vlastní svatby nestalo.
Zničila jsem při tanci svý taneční botičky. Vyrvaly se jim pásky. Rozervala jsem si drahý silonky. Ke konci už chodila bosá, bo jsem pro bolest chodidel nemohla v botách ani jít. Do půlnoci pila tak, že jsem měla slušně naváto, takže od půlnoci už jenom kafe a vodu. Spát jsem šla střízlivá...

Napadá mě - proč vlastně ponocuju? Proč nechodím spát třeba v deset, abych neměla ráno tak děsnej problém v pět se vyhrabat z postele?

Protože ten čas pozdě večer je většinou jenom můj... A já ten pocit miluju...