Za normálních okolností jsem typický introvert, libující si v klidných večerech a víkendech o samotě, nad knížkou, korálema nebo jen tak se flákající na netu. Nesnášející nedělní odpoledne a večer a netrpělivě čekající celý pracovní týden na páteční odpoledne...
Za okolností momentálních musím říct, že pokud tyhle okolnosti budou trvat ještě nějakou blíže neurčenou (a nedejbože dlouhou) dobu, asi mě z toho jebne.
Se socializací to tady není valné ani normálně, jsme v práci jen čtyři a nikdo nemá ani náznakem podobný okruh zájmů nebo vkusu jako já, takže témata hovoru se z tohoto důvodu omezují maximálně na práci, rodinu, výchovu dětí, psů a koček, případně historky starých zbrojnošů (opakované stále dokola). Intelektuálně strádám i za běžných okolností.
Od minulého týdne jsem většinu dnů na home office. Sem tam v práci - sama. Vzhledem k utlumení veškeré normální činnosti v práci ten home office není nijak náročný. Vlastně vstanu (vyhnána z postele přede dveřmi vytrvale mňoukajícím kocourem), v pyžamu proflákám dvě, tři hodiny čuměním na zprávy v mobilu a psychickým sebetýráním sjížděním webů se statistikama nárůstu infikovaných v ČR a SRN, kolem poledne se nasnídám, kouknu na pracovní mail (kde nic není), sjedu pár dalších zpravodajských webů a fejsbůk, mezitím absolvuju telefonát s dcerama, manželem, případně tchýní či některou kamarádkou, pracně se dokopu k tomu, že vezmu korále a chvíli šiju... Večer další telefonáty, čumění na zprávy a chcípnutí u televize s kompem na klíně... Číst mě nebaví, čumět na filmy mě nebaví, vlastně nic mě nebaví.
Socializace z pochopitelných důvodů nula.
Jednou týdně do Kauflandu v sedm ráno (nejmíň lidí) nakoupit stylem naházet do vozíku týdenní nákup a honem pryč!
Mám dojem, že jestli to v (nejen psychickém) zdraví přežiju, vylezu odsud s chlupatejma nohama, šedivýma odrostama (kdeže je můj termín u kadeřnice 7.4.!!) a buď o deset kilo lehčí anebo naopak o deset kilo těžší.
Nevěřila bych, že to kdy řeknu, ale chybí mi těch 10 hodin jízdy autem domů... i s dvě hodiny v kuse mňoukajícím kocourem na zadním sedadle...
Doma jsem byla naposledy na začátku února. A jak to tak vidím, tak minimálně do května se domů do ČR nepodívám...
