středa 30. prosince 2015

Bilanční povánoční

Zítra ještě pár hodin angličtiny a pak až po Novém roce.

Když se ohlídnu zpátky v tomhle roce, první se mi vybaví srpnový výlet do Hamburku na BeadersBest 2015 a pak taky to, že jsem odstoupila od řízení klubu Fler Beadweaving Team, který jsem založila v roce 2010 a do letošního roku ho vedla, správcovala, řídila a taky koordinovala všechny ty soutěžní kola za posledních skoro 5 let. Přičemž mě napadá, že jsem o tom sem ani nenapsala, přestože se to stalo už před několika měsíci.

Opustila jsem tohle svoje dítě, dokonce jsem ho chtěla i úplně zrušit. Nějak jsem vyhořela, přestaly mě bavit věci, které jsem dělala pro to, abych pozvedla techniku beadweavingu a uvedla ji víc do povědomí lidí, přestalo mě bavit starat se tímto způsobem vlastně o propagaci jiných tvůrců a taky často řešit různá nedorozumění mezi členkami klubu, diplomaticky to hrát do autu a snažit se spory zahlazovat hned v zárodku, i když bych se nejradši často přidala na jednu nebo na druhou stranu... Prodej na Fleru mi poslední tak dva roky nepřináší téměř žádný prospěch, prodalo se mi tam minimum věcí a nestíhám (a asi ani nechci stíhat) být řádným členem sluníčkové komunity, sledovat všechny novinky a pracovat na své propagaci pomocí slevových nabídek a neustálého přísunu nového zboží, pokud možno za málo peněz...

Mám asi trochu krizi letos, mám pocit, že jsem se nikam poslední rok neposunula ve své tvorbě a tak nějak cítím, že to chce změnu, nějaký nový směr. Zatím nevím přesně kam, jen vím, že nejspíš ne stejně jako dosud. 

Klub prozatím funguje dál, správcování se ujala jiná šperkařka. A mně se ulevilo, protože už mě nic nesvazuje a nezáleží mi na tom, co se tam bude dít dál. Jestli klub zanikne, možná to trochu zamrzí a možná taky vůbec ne...

Vánoce uběhly tak nějak v pohodě a celkem v klidu, i když jsme s chlapem neměli před svátky ani jediný den volna. Dárků pod stromečkem spousta, až si říkám, že jsme to letos docela přehnali, původně to totiž nemělo takhle vůbec vypadat... 

Ale nejkrásnější dárek je stejně tahle knížečka, kterou udělala a ilustrovala dcera - moje nejoblíbenější povídka od Raye Bradburyho:



A procházka lužním lesem na druhý svátek vánoční - tak trochu strašidelná, protože se už stmívalo a byla mlha přede mnou a mlha za mnou... Ale bylo tam úplný ticho a klid, což jsou věci, které mi s přibývajícím věkem chybí čím dál víc...




neděle 20. prosince 2015

Sama...

Sedím tu před televizí a jsem sama doma. Úplně sama. Neobvyklá situace...
  • Spálila jsem marokánky.
  • Vyžehlila prádlo.
  • Očistila ty odporně ošmataný ušmudlaný opěrky na ušáku.
  • Vyprala (pračka měla nějakej kolaps kvůli zakolísání napětí, a tak prala místo dvou hodin asi tak čtyři hodiny).
  • Vyházela hromadu asi tak dvaceti špinavých triček dceři ze skříně (sbohem předsevzetí, že koš na prádlo bude na svátky prázdnej).
  • Vybrala jsem hromádku materiálu na příští šperk (která tu zase možná zůstane ležet... až... až... tu hromádku zase zatřídím zpátky).
  • Zatřídila tu hromádku materiálu, co jsem minulej týden koupila v Praze a doteď ležela zavázaná v pytlíku, jak jsem ji přinesla už před týdnem.
  • Oholila jsem svý "fluffy" místa na těle...
  • Uvařila si levandulovej čaj, protože... protože prej působí jako sedativum, jsem někde četla...
  • Upravila fotky náušnic a nacpala to na dva prodejní servery.
  • Snědla několik zázvorovejch sušenek asi tak v deset večer.
  • Čumím už po několikáté na Milénium a držím palce Lysbeth Salanderové.
  • Dočítám knížku Petera Maye "Muž z ostrova Lewis" a je to jedno z nejlepších čtení za poslední dobu.


Nevyprala jsem závěsy.
Neumyla prach na poličkách v koupelně.
Neumyla jsem to okno v obýváku.
Nepočuchtala jsem ty spálený marokánky čokoládou.

Do příštích dnů to vidím tak akorát na tu čokoládu...

Zas ta tyrkysová...




Šťastný a veselý :-)

pondělí 9. listopadu 2015

Severská krimi a tak dále

Hltám knížky poslední dobou.

V knihovně jsem vyhmátla hned za sebou druhý a třetí díl kriminální trilogie Vraní dívka autor Erik Axl Sund (pseudonym). Není to nijak zvlášť úžasný, spíš mám dojem, že poslední dobou jsou kriminálky čím dál krutější a zvrácenější - na úkor promyšlenosti zápletky... bohužel. Tohle je jeden z těch případů. Jako - číst se to dá, ale že by to byl nějakej zázrak... 

Ale hodně dobrý čtení byla Skála od Petera Maye. Koupila jsem si tu knížku už v létě, protože mi ji kdosi na Facebooku doporučil a dostala jsem se k ní až nedávno (no jo, to je to půjčování dalších a dalších knížek z knihovny, i když si pokaždý svatosvatě přísahám, že jen vrátím a nic si odtud už neodnesu). Je to taky trilogie, takže jsem mazala pro druhej díl s tím, že třetí díl si zkusím napřed přečíst z knihovny, neboť jsem se dočetla, že je z těch tří nejslabší... No, takže to dopadlo tak, že Šachové figurky (3. díl) jsem dočetla včera, půjčený z knihovny, aniž jsem četla ten druhý díl, který mám doma v knihovně, že... A počítám, že si Ježíškovi napíšu, aby mi ho taky koupil, ať mám doma tu trilogii pěkně kompletní, protože nepochybuju, že je dobrá celá. Včetně toho třetího dílu :-)

Taky jsem natrefila náhodou naposledy v knihovně útlou knížečku Nikdy nevíš od Rozmar Kopecké, od které mám dva ušité medvídky doma u postele a kdysi jsme se občas na FB nebo jinde na netu potkávaly. Nebyl to žádný silný příběh ani dramatická zápletka - i když je to detektivní příběh z Krušných hor, jak je napsáno na obálce, vlastně to bylo jen takové povídání... ale mně při večerním čtení v posteli tak nějak sedla do nálady. Jako špetka osvěžující reality do těch drastických, dramatických a hodně krutých zápletek severské krimi :-)

Pokud se týká korálí, tak to flákám. Tedy ne zas tak moc, dělala jsem nějaké věci do galerie,  a ukázky na příští kurz tento měsíc v Praze, takže na net z toho nešlo nic. Až tenhle náhrdelník: 



Poslední asi dva týdny se mi začalo stýskat po jehlicích a přízi, když jsem četla články u Lišky a Lišky :-) Možná potřebuju nějakou změnu... Takže ta bedna s přízemi a hromadou jehlic, co stojí v ložnici u postele, se možná dočká své rehabilitace...

neděle 18. října 2015

Prokrastinace anglických slovíček... mimojiné :-)

Už skoro měsíc zase angličtina. Tentokrát až do poloviny ledna. Každej den, od osmi do tří... Nalejvárna. Jsem líná se učit slovíčka... Odkládám to a prokrastinuju, pořád si slibuju, že dneska odpoledne už JO! Tento víkend už URČITĚ! ... a zas nic... Sešitek na slovíčka popsanej a já nejsem schopná se je drtit... 

Od léta se toho moc nestalo. Za zmínku stojí určitě výlet na Beaders Best 2015 do Hamburku v srpnu. Utratila jsem tam všechny prachy, který jsem vydělala prodejem za moře za poslední dva roky. Tolik nádhernýho materiálu pohromadě jsem v životě neviděla! To miniaturní sklo ve všech možných podobách a barvách.
Nasyslila jsem si spoustu nádhernýho materiálu... Tak teď jen aby bylo na co jej použít...

Na Etsy pořád chodí poptávky na smrtihlavy a včely... Pořád je odmítám. Na Fleru prodej o ničem, tak si občas říkám, že kdybych sekala ty můry a včely jak na běžícím páse, měla bych z toho asi aspoň nějakej prospěch... Jenže já bych se asi zbláznila, kdybych to měla opakovat pořád a pořád... Umřela bych nudou a prokrastinovala tak, až by mi všichni zákazníci vynadali a poslali by mě do pr...

Něco jsem přece jenom stvořila. Lariat třeba na téma "Hra o trůny" do klubové soutěže, co se jmenuje "Lyanna":


Náušnice s maličkými jinanovými lístky a hedvábím Shibori:


A potom jsem ještě zužitkovala konečně ten krásný čaroit, co jsem si koupila už vloni na Geosvětě, stál mě 500,- Kč a je odněkud od jezera Bajkal:


Jo a málem bych zapomněla! Taky havraní brož na objednávku. Odcestovala do Atlanty - "Nevermore"!


neděle 2. srpna 2015

Zase můra, no...

Konec dovolené. Alespoň tedy první části dovolené. Dva týdny pryč... A zítra zase do procesu. Už dva dny z toho mám depku. Tolik promrhaných hodin věcma, co mě nebaví.
Jsem líná stáhnout si fotky z dovolené a něco sem dát. Ale udělám to. Slibuju :-) Tedy ne že bych si myslela, že to někoho zajímá, ale mě to třeba bude zajímat, až se sem podívám za rok nebo tak něco. Nebo v zimě, až bude venku hnusně a mlha a holý stromy.

Minulý týden jsem posílala dva náhrdelníky za oceán. Dneska přišel nádherný mail, protože první náhrdelník dorazil ke své majitelce. Do Chicaga. Byl to náhrdelník s tematikou "El Día de los Muertos". Shodou okolností jsem o tomhle svátku poprvé četla v povídkách Raye Bradburyho. Spousta jeho povídek se odehrávala v Illinois. Tak nějak se kruh uzavřel :-) Nepamatuju se, že bych kdy dostala takový krásný feedback od někoho z Fleru... Inspirativní, energii dodávající, v hlavě se vylíhlo hned pár dalších nápadů. 

Druhý náhrdelník jsem sotva dokončila a hned byl fuč. Ani pomazlit jsem se s ním nestihla :-) 

A dneska jsem dodělala novou můrku. Všichni chtějí smrtihlavy a já je už nechci dělat... Tedy ne ty stejný. Ale když jsme se vrátili z týdenní dovolené a přede mnou byl ještě týden volna, nějak mě chytla chuť na pořádnou můru. Možná proto, že jsem jednu vyplašila, když mi v noci vlezla do šatů a pak ráno vylezla najednou zpod těch šatů a já chytla hysterák, protože fááááákt se jich štítím :-)



A náhrdelník, co odcestoval do Kalifornie: 




čtvrtek 9. července 2015

Ženský píšou hůř než chlapi

Jsem sama na pár dnů. Úplně sama. 
Místo abych korálila, válela jsem se dneska na gauči u knížky a u noťasu. Koupila jsem si ve městě giuncattu s rukolou, rizoto na víkend, italský špagety a dvoje slevněný letní šaty. 
Čtu knížku o stalkerovi. Tuhle. Porušuju svůj zvyk nečíst spisovatelky. "Ich" forma a docela znepokojivý obraz toho, co všechno na sebe člověk dokáže vykecat na sítích... Ale jinak tak nějak průměr. Zcela otevřeně říkám, že ženský píšou hůř než chlapi... A výjimky potvrzujou pravidlo. Anebo jsem napůl chlap a chlapský styl psaní je mi bližší. Ty ženský pohledy na věc buď nechápu nebo zas chápu až moc a ani jedna varianta mi nevyhovuje.
Zastavila jsem se v knihovně a přinesla si další tři knížky. A to mám ve své vlastní knihovně celou jednu polici nepřečtených knih! Jenže ty z knihovny půjčené mají vždycky při čtení přednost... Protože ty moje vlastní přece můžou počkat, nemusí se nikam vracet. Jenže při většině dalších návštěv knihovny stejně nedokážu skoro nikdy ty knížky jen vrátit, aniž bych si odtud odnesla další na přečtení. A ty pak mají zase přednost - a tak je to pořád dokola :-)

Po dvou měsících se mi podařilo dokončit lariat: 



A poslední dvoje náušnice jsou úplně nové (ty rybičky jsem dodělala včera).



pondělí 18. května 2015

Absťák...?

Začíná mi chybět blogování. Takové to klasické, kecací. Vykecávací. Žalovací a utěšovací a autopsychoterapeutické. 

Jen nevím, jestli to má smysl tady. Není to anonymní. Příliš mnoho důvodů k autocenzuře. Zvažuju, jestli se vrátit k psaní tady nebo založit novou "identitu" někde jinde a tady nechat jen "pracovní" věci.

Chybí mi ta příležitost k přemýšlení, možnost hodit myšlenky do konkrétních slov, dát tvar úvahám, obavám, pocitům, převádět do ironie a sarkasmu a občas i do srandy vážné i nevážné věci...

Někdy je toho hodně, co člověk nemá komu říct, ale potřebuje tomu dát aspoň tvar...

Jenže... Jenže nevím, jestli je tady to vhodné místo...



A speciálně pro Lišku, která mi tady kdysi napsala, že má ráda vřetenušky :-)



čtvrtek 9. dubna 2015

Můrky

Jo, já vím, trošku jsem to tady poslední měsíce zanedbávala. Po zkouškách z angličtiny přišel předvánoční shon a potom povánoční splín, co mě držel až donedávna, takřka řečeno do jara.
Nechtělo se mi přemýšlet, nechtělo se mi psát, ba nechtělo se mi ani šít (i když tady jsem to tedy nedodržela a k lecčemu se přece jenom dokopala - ukážu postupně).

Pro dnešek, kdyby někomu náhodou chyběly můry, tak tady jich pár je ;-)

Náušnice dvoje, co už jsou fuč:


 
"Malajka" aneb přemnožená můra z Malajsie - Lyssa zampa :-) jako velká brož, která ještě pořád k mání je :-) :

 
 
Jo, já vím, ty korále jsou čím dál menší... Jsou. Už to dělám takřka jen z "patnáctek", "jedenáctky" už mi připadají hrozně humpolácký na tohle. Nevím, co bude dál - až mi začne připadat, že ani ty 15 nejsou dost malý, aby dostatečně vykreslily to, co tam chci mít...