pondělí 26. září 2011

Zpět...

Už je to pár dní, co jsem zpátky. Ještě jsem se moc nevzpamatovala...
Proč ty dny dobré a příjemné musí uběhnout 10x rychleji než ty obyčejné pracovní? 
Jedla jsem.
Pila jsem (skoro každý večer).
Válela jsem se v solárku, ve vířivce, v sauně a na posteli.
Občas jsem i chodila po horách (třeba ten den, kdy jsme šli dolů do městečka na horkou medovinu s tím, že nazpět pojedem nahoru tím posledním autobusem, co podle jízdního řádu měl odjet v 16:55 a když jsme tam cca v 16:45 viděli odjíždět prázdný autobus, nenapadlo by nás, že nám ten hajzl ujel, tím spíš, že nám ujel schválně a my tam čekali jako paka až do 17:05 a pak kvůli tomu šlapali 6 km nahoru za hodinu a nějaký drobný, abysme stihli večeři a ještě jsme toho zm*da v půlce cesty viděli, jak se pak po silnici vrací dolů...).
Odměnili jsme se téměř hodinou ve vířivce se svíčkama a šampaňským a přáli jsme si, aby to ten podrazák autobusácká mohl vidět...
Zase se mi potvrdilo, že jet jen tak, sama, naslepo, bez kámošek, je lepší volba než v grupě bab, které se znají z práce a pak těch 14 dní stráví přísně spolu, protože se mezi ně už nikdo nevejde. Baví mě potkávat cizí lidi a poznávat a pozorovat a bavit se a poslouchat a sbližovat se a kecat po večerech... JO!
Neušila jsem skoro nic. Ten jeden kousek jsem honem dodělávala o víkendu doma. Na netu jsem byla všehovšudy pár minut a vůbec mi nechyběl. 
Bude se mi stýskat...


Ale přece jenom je ten další hotov:

neděle 11. září 2011

Pryč...

Mizím za hranice všedních dnů. Na dva týdny. Po téměř roce je to tu opět :-)
Tentokrát v poněkud dusné atmosféře, protože po letech nucena absolvovat cestu busem, s polovinou věcí než jindy - kvůli neoblomnému muži, kterému se letos nechce se zatěžovat tím, že by mě tam odvezl...
Takže nebude kafe na pokoji (protože rychlovarnou konvici už není kam dát) a nebude ani dostatečná zásoba knih ani sušenek k tý kávě a taky jen jedny boty... Protože krabice rokajlu prostě jede se mnou. Marná sláva, šije se mi tam nejlíp, na všechno dost času a chuti do šití - což se o běžných pracovních dnech doma říci nedá...
Doufám, že pokud bude třeba, pošlou alespoň ten nadepsaný a nachystaný balíček, ve kterém je čerstvě udělaný a také již prodaný náhrdelník (a zalejou sem tam kytky):


Ke kterému mě inspirovala tahle fotka: