Pohled na dno...

Podzim nemusím. Vlastně ho nesnáším. Vytáhla jsem zimní bundu. Děsná představa, že se jí teď půl roku nezbavím... Kde jsou moje batikovaný letní šatičky? Tričínka? Tílečka? Moje batikovaná lehoučká fáčová sukně? A moje lehoučký SANDÁLY???

Hm, trochu trapnej úvod, že? No to mám z toho, jak šňupám internetem a absorbuju to nadšení, co zavládlo na módních blogíscích, jejichž autoři jsou úplně bez sebe z toho, jak můžou ze skříní vytahat další hadry a jak jim najednou přibyl důvod proč vyrazit do šopingcenter.

Mě ten vopruz čeká o víkendu. Nemám žádnej šátek ani pořádnou šálu a táhne mi na holej krk. Starší dcera má jediný kalhoty, z ostatních vyrostla. A obě potřebujou zimní boty...

Ale o hadrách jsem vlastně psát nechtěla!

Chtěla jsem psát o tom, jak jsem si včera po dlouhý době sáhla do vlastních rezerv. Marching. 20 km. Po deseti kilometrech jsem ty paty už začala cítit. Možná kdybych nerazila názor, že přece neprojdu kilometr od Macochy, aniž bych se do ní vyběhla podívat a vyprdla se na to, ustála bych to.

Protože do tý doby byla ta cesta fajn. Sice většinou po asfaltu, ale tak nějak furt pomaličku dolů nebo po rovině. Soutěskou. V závětří. Pak jsem se jako poslední rozhoupala, že ač sama, ten kilometr navíc do toho stoupáku k Macoše vyběhnu a pak se vrátím... Bože! Málem jsem tam chcípla! Sama! Nikde nikdo! To blbý mokrý listí klouzalo jak prase, a tak jsem měla možnost zjistit, že podrážky na kanadách fáááákt nemaj protiskluzovou úpravu... Totálně jsem shnila za toho třičtvrtě roku! Jak jsem přestala chodit pěšky a vozím si prdel furt v autě, do kterýho u baráku nastoupím, u firmy vystoupím a odpoledne obráceně, má to neblahý následky!!!

Ale výhled stál zato...

Asi 20 minut mi pak bylo dopřáno jít úplně sama... Byla to nejhezčí část celé cesty, nohy nenohy...

Jít tichem lesa, nikde žádný turisti, žádný auta. Vůně mokrýho listí a mechu. Místo, kde se Punkva ztrácí, aby se o pár desítek metrů dál zas objevila... Ze dvou stran proudí a mizí ve skalní škvíře.

 

Vydržela jsem to cca 16 km. Pak jsem se musela potupně přezout do tenisek, naštěstí ještě včas, jinak bych asi skončila s puchýři přes celý paty. Lepší kanady na zádech v batohu než na nohách...

A outfit? Boty vzor 90, zelené tričko s krátkým rukávem, svetr vzor 95, kalhoty s potiskem vzor 95 a goráčovej kabát... Jo a ještě růžovobílý tenisky Puma ;-)