pátek 4. října 2013

Pijou mi krev!

Pijou mi krev!!!
Ježíš, jak mi některý lidi poslední dobou pijou krev!

Pije mi krev babička tchýně, která si k nám přinese roli toaletního papíru, že prej to tak byla zvyklá u svý dcery... Na hajzlu leží celý balení toaleťáku, ale ona si k nám donese svůj! Nemám sílu se hádat, ale zůstává to ve mně.
Pije mi krev, když trousí poznámky k mým dcerám (já u toho samozřejmě nejsem) o tom, že bych měla přeci péct, že proč nepeču (bábovky, koláče a štrůdly, aby moje děti neumřely hlady)... Proč nekoupím dětem k jídlu nutelu? Jako k mazání na chleba nebo rohlíky k snídani... Ono je asi blbě, že chystám snídaně a svačiny se sýrem, šunkou, paprikou, hroznama nebo medem...
Rýpe do dcery, že má škaredý vlasy a měla by si s nima něco udělat... Vlasy má po mně. Jemný. Pro pěstování dlouhých vlasů žádná devíza, ale chce je mít dlouhý - tak ať je takový má! Mám ji snad proti její vůli nechat ostříhat?
Rýpe do ní, že si nemá mačkat nos (hard core verze je "Nedovol, aby ti máma ten nos mačkala")! "Proč si nezajdeš k tetě, ona na to něco má..." Děcko je tak dost naštvaný ze spousty černých teček, kterých se zbavuje a patnáctiletej puberťák asi jako poslední věc udělá to, že půjde někam škemrat něco na uhry...
Když si začne vyrábět svůj vlastní nikoliv jednoduchý šperk - ano, učí se ode mě - babička jí řekne, že proč se po mně opičí...
Jsou to blbiny, ale ony pak vždycky jednou za pár dní vylezou na povrch a dopadne to tak, že přiletím z práce, zapínám PC a píšu, protože to ze mě musí ven...

Pije mi krev ten blbec, co si mě dneska zavolal, aby mi dvě hodiny vykládal o něčem, co s mou prací souvisí jen okrajově a hlavně jsou to věci, který nemůžu vůbec nijak ovlivnit... Důležitej vůl, co se nejspíš nesmírně rád poslouchá a zakáže vám mluvit, dokud nedomluví on... A když domluví, stejně řeknete pětinu toho, co jste měli říct... Nešla jsem kvůli němu ani na oběd, nechala jsem ho propadnout... jednak bylo pozdě a druhak mě přešla chuť... Krom toho mi dokonce nabízel místo - mezi lidma, kteří mě před čtyřmi lety vyhodili a hodili totálně přes palubu...

Pije mi krev, že se musím bít o to, na co mám už dávno nárok a chovat se doslova jako svině, abych toho dosáhla.

Pije mi krev ten zmrd, co mi vychlastal za jediný den ve společné ledničce v práci mlíko - že se najde někdo takovej, kdo si úplně sprostě nalejvá z PODEPSANÝ krabice a během jedinýho dne ji vyžere tak, že mi na dně nezůstane ani na jediný kafe...

Ufff.... je mi líp. Fakt je mi líp, když jsem to sem takhle napsala. 

Tak mě napadá, že můj poslední větší počin se tak nějak k tomuhle příspěvku hodí :-) Už ho nemám, prodal se během jedinýho dne a myslím, že s žádným šperkem jsem se ještě tak těžko neloučila...


Upgrade: Taky mi pije krev ta podělaná reklama, která vyskakuje pokaždý, když tenhle blog otevřu a tutově vyskakuje i všem, kteří sem jdou - tímto se vám všem omlouvám, ale já ji tam nedala, nevím, proč tam je a netuším, jak se toho zbavit...

19 komentářů:

  1. Za tchýni dvojitý potlesk. Bohužel není povolen jejich odstřel.

    OdpovědětVymazat
  2. Já bych jí pohrozila, že jí vezmu klíče a že se bude muset hlásit na návštěvu den předem abych se psychicky připravila. Mi tchyně navařila hrnec polívky než jsem přišla z práce a ona doraila na přepadovku, naučila kluky mastit karty, prostě užitečný člověk. To vnučky nebudou mít moc pěkné vzpomínky na babču co jen kritizuje.

    OdpovědětVymazat
  3. Desperádo: vždycky říkám - holky, jestli jednou budu taky taková, zastřelte mě...

    Iva: nechodí na návštěvy, chodí brzo ráno, protože vypravuje ráno mladší dceru do školy, protože já před šestou odcházím z domu. Občas ji vede do tancáku nebo do výtvarky, protože já do tý práce dojíždím cca 50 km a vracím se až buď pozdě odpoledne - někdy i večer, třeba ze služební cesty - prostě tak, že ty kroužky nestíhám. Takže momentálně bych se bez ní obešla jedině tak, že by holka musela všechno absolvovat sama nebo nikam nechodit... Jde jen o půl roku, protože manžel je prostě na půl roku v zahraničí a vrátí se až začátkem února. Je to těžký - na jedný straně se často sama nabízí, že pomůže, já to vítám, protože mi to fakt pomáhá (nikdy to nezneužívám) - ale mívám z toho občas hodně trpký pocit...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mischko, já už se svou tchýní nemluvím téměř rok, opravdu po ní nepláču ;-)

      Vymazat
  4. A ony to vidí a uvědomujou si to a vadí jim to, proto to vím - prostě mi to řeknou...

    OdpovědětVymazat
  5. Boricua, Lyra: Thank you very much :-)

    OdpovědětVymazat
  6. Pije mi krev, že ti tolik věcí pije krev, dyk ti žádná nezbyde(o: a Neboj, na mě reklama žádná neskáče.

    OdpovědětVymazat
  7. Tychi: Tak to jsem ráda, že apoň někomu tu ty blbiny nevyskakujou :-) Včerejší ublognutí s pitím krve bylo doslova ublognutí :-))) Dneska mi dobily energii ženské, které přišly na můj kurz a šlo jim to pěkně od ruky a já měla zas po dlouhé době (vlastně od posledního kurzu) pocit, že jsem udělala něco, co mělo nějaký smysl :-)

    OdpovědětVymazat
  8. Víc takových příspěvků, ale ne proto, že bych Vám přála, aby Vám někdo pil krev, ale proto, že vidím, že nejsem sama ....

    OdpovědětVymazat
  9. No právě nechápu jak ženskou s takovýma vkusnýma výrobkama může vytočit nešt´astná tchyně. Měla by svoje vnučky inspirovat jako babička od Božky Němcové. učit je třeba péct, když ty na to nemáš čas a asi ani chut´. A v práci jsme krádeže kávy řešili projímadlem, ale už si nepamatuju jak to dopadlo.

    OdpovědětVymazat
  10. Mahynka: no radši ani ne víc :-) Radši bych sem dávala šperky a měla čas na nějaký postřehy ohledně knížek apod. než tyhle vyblognutý splíny :-)

    OdpovědětVymazat
  11. Iva: Vytočí mě to vždycky tak nějak naráz, najednou to vyplave, i když v té chvíli, kdy jsem to zjistila, jsem to třeba úplně hodila za hlavu, že mi to za to nestojí. Ale jak se toho nasbírá víc, tak to najednou leze :-)) a pokud to není přebito nějakým pozitivním vjemem, dopadne to takhle...
    Není pravda, že nepeču. Péct umím, ale musím mít na to čas a musím do toho mít chuť. A občas i taková chvíle nastává :-) Nejsem ten typ, co každou neděli odpoledne peče bábovku a po večerech po příchodu z práce štrůdl. Peču x druhů vánočního cukroví a většinou i s chutí. Umím upéct brownies, ovocnej kynutej koláč na plech, pitomej štrůdl naslano i nasladko a když na to přijde, tak klidně bábovku, černou buchtu (tu miluju)... Prostě cokoliv, co nemá příliš náročný postup. Ale jak říkám - všechno závisí na tom, že radši prostě dělám úplně jiný věci a svoje dosti malé množství volného času prostě věnuju nejradši jiným činnostem. A ano - povětšinou jsou to činnosti, které baví mě a zbytek rodiny z nich nemá jiný prospěch než spokojenou matku, která si šolíchá svoje šperky a netříská nasraně v kuchyni nádobím ;-)))

    OdpovědětVymazat
  12. V průběhu čtení jsem se vytáčela - že se dcera opičí ??!! Vypité mlíko v práci ... napadaly mě sprosté nadávky!
    Taky potřebuju nadávat a pak je to trochu lepší. Tuhle jsem šla po ulici a nahlas říkala sprosté nadávky na jednu osobu - to se mi snad do té doby ještě nestalo.

    OdpovědětVymazat
  13. .. taky bych potřebovala teď vyrábět něco s lebkou - tak krásný šperk sie nevznikne, ale nikdy dřív mě lebky nezajímaly - teď bych se na nich s radostí odreagovala. Jo, asi si nějaké nakreslím do svého bonzbločku. Vyřádit se nějak musím! Grrr.

    OdpovědětVymazat
  14. Liško, byla před pár lety doba, kdy jsem s tím nadáváním nahlas po ulici chodila každej den do práce... To už je naštěstí pryč. Nadávám taky, ale taková ta permanentní nasranost už není :-)
    A lebky jsem taky nikdy moc nemusela. Jenže mám ráda Landovu písničku Smrtihlav a tak nějak to ve mně rezonovalo ten nápad už delší dobu. A čím dýl ten nápad zrál, tím lepší výsledek :-)

    OdpovědětVymazat
  15. Už je to lepší, nebo pořád pijou?
    Já si furt promílám do zblbnutí svoje vzteky a nadávám a nakonec se to vždyky ve mně zklidní. Za noc, za den nebo za tři dny - což je dost :( Dost na to se s tím otravovat. Ale lepší se nasrat, než unyle pokníkávat - si myslím.

    OdpovědětVymazat
  16. Liško, je to lepší určitě. Hlavně přebito jinými (důležitějšími) událostmi. I když ne bohužel úplně pozitivními - ale v konečném důsledku vlastně ano :-) Přesně jak píšeš - je dost hrozné, že si tím člověk kazí svůj čas, který je dost drahý na to, aby byl takto mrhán. Ale zase o sto procent lepší je se nasrat než dělat, že se nic neděje, vše je sluníčkové a růžové a uvnitř se tím užírat ;-)

    OdpovědětVymazat