neděle 22. června 2014

Čekám...

Nějaký období ničeho řekla bych... 

Onehdy jsem četla cosi o fázích ženskýho cyklu - jakože v určité fázi je žena tvůrčí, v určité zas ne, v jedné si potřebuje kolem sebe uklidit a v jiné zas odpočívat... Jenže já mám dojem, že mám všechny ostatní, jen tu tvůrčí tak nějak furt ne. 

Je pravda, že čekám na prázdniny... Ne že bych je tedy měla, ale odpadají povinnosti vodění dcery do tancáku a do výtvarky a i když třeba nevodím já, nějak mi ty pravidelný záležitosti prostě vadí. Taky mi pár týdnů nebude sedět za krkem ten neurčitej pocit, jestli je starší dcera ve škole a na intru v pořádku, jestli mladší dcera už je ze školy doma, jestli ráno vůbec do té školy v pořádku odešla atd. atd.

Vlastně o nic nejde, ale stejně jsou pro mě prázdniny jakousi dobou, kdy příjezdy z práce znamenají svobodu. Čas a volnost. Klid. Možnost sebrat se a jít třeba courat v letním večeru do města a následně absenci toho hnusnýho pocitu, že je večer pryč a ráno zase do práce... I když se do ní musí, je to nějak jiný. Už kvůli "okurkové sezóně" a dovoleným ostatních kolegů, možnosti občas odejít dřív domů, luxusu alespoň pár dní strávených v prázdné kanceláři bez neustálých otázek, poznámek a keců, který mě nezajímají a stejně je musím poslouchat a taky se čeká, že na ně budu reagovat...

Většinou taky přes léto přicházejí nejlepší nápady. A koncem léta a po něm vznikají nejlepší věci...

Tak třeba to letos bude taky tak. Bylo by třeba. Něco se rýsuje a byla by škoda na tom nepracovat. Nechat to usnout nebo zaniknout. Něco možná velkýho, o co stojí za to bojovat :-) 

Lariat fialkový s kytkama:


Náušnice pro Aničku:


A jedny Shibori náušnice:



2 komentáře: