neděle 7. září 2014

Citátem...

Člověk člověku vlkem...
Asi nikdy v životě mě tahle věta nenapadala častěji než v posledních týdnech.

Nemá cenu se rozepisovat, napsány byly tisíce a miliony slov a těžko se hledá pravda.
Až má jeden někdy pocit, že žádná neexistuje. Že je to jenom prázdné slovo používané za účelem "opití rohlíkem"...

Máme za sebou po několika letech dovolenou u moře. Krásný to bylo, týden je málo, hrozně málo (to říkáme vždycky, že příště to bude aspoň na dva týdny a nikdy se pak neodhodláme ty prachy za to dát).  Fascinuje mě podnebí, kde mučenky rostou na živým plotě a v zahradách fíky, granátový jabka, mandarinky, olivovníky... Přesídlila bych. Natrvalo. Klidně.





Šiju pořád, učím se sutašit a taky pár zakázek. A aby se neřeklo, tak sem tam náušnice: 






2 komentáře:

  1. A co vlci, už se rozprchli do lesů?

    OdpovědětVymazat
  2. Myslím, že jsou tam furt... jen se o nich už tolik nemluví. To nebylo na nikoho z mého okolí - to bylo na současnou situaci tak nějak globálně. A tam jsou ti vlci nejspíš věční...

    OdpovědětVymazat