neděle 27. ledna 2019

Konec - a začátek

Dokonáno jest. 
Minulý týden jsem sedla do auta, naložila věci na necelé dva týdny a poprvé v životě sama jela cca  830 km, 10 hodin cesty autem, já - která se bála ještě před rokem jezdit autem sama do práce 40 km... Nejezdila nikam, kde to nezná a neuměla ani pořádně používat navigaci.

Sedím na hotelovém pokoji v Německu, ve spolkové zemi Porýní - Falc. Na hotelovém pokoji sedím proto, že můj byt, který se stane mým novým (paralelním) domovem, není ještě volný. Můj paralelní domov proto, že tady po příští celé tři roky budu pracovat... a žít. 

Před týdnem jsem skončila na svém pracovním místě, uzavřela jsem tu obzvlášť v posledním roce převážně neveselou kapitolu. Nebylo to úplně moje rozhodnutí, ta šance prostě přišla a já ji neodmítla. Jsou lidi, co mi budou chybět. Někteří z nich fakt hodně. Bude mi chybět sranda, sdílení, sounáležitost. Jiní mi zas chybět nebudou vůbec. A většina ostatních je mi lhostejná...

Zvláštní, jak to ze mě všechno ze dne na den spadlo. Aniž jsem si to nějak uvědomovala, najednou se mi strašně ulevilo, že už tam nemusím chodit, že už to nemusím snášet, že o tom nebudu už nic vědět.  Nechala jsem to za sebou. Skončilo to a dnes se mi to zdá někde daleko, přestože je to jen pár dní (a fakticky papírově tam pořád ještě patřím, až do konce měsíce).

Přede mnou jsou noví lidi, úplně nové prostředí, jiná země, jiný styl života. Totálně. Práce podobná té, co jsem dělala dosud. Ale ostatní je všechno jinak. Čeká mě učení se novým věcem, vyrovnání se se změnou životního stylu, prostředí, co jsem v životě dosud nepoznala...
Jsem tu sama. Rodina zůstala doma, auto jsem si musela zatím vzít já (protože tady se bez auta nedá žít). Fungovat to bude tak (až bude druhé auto), že jednou pojedu domů já, podruhé pojede rodina za mnou. Dvě domácnosti... 

Tři roky...

V práci:

Výhled z hotelového pokoje:


A výhled z jednoho kopce směrem do práce :-)



10 komentářů:

  1. Ahoj, tomu říkám bomba zpráva. Držím oba palce, ať to zvládneš a stejně tak ať to zvládne i Tvá rodina.

    OdpovědětVymazat
  2. Díky, můj věrný čtenáři :-) Doufám, že jestli překonám zdejší úskalí neuvěřitelně mizerného pokrytí internetem, budu mít více času se svému blogísku pověnovat. Ale teda to jsem neviděla, takhle mizernej net, jako je tady!

    OdpovědětVymazat
  3. Klobouk dolů! Hodně štěstí, ať to všichni ustojíte.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju :-) Prozatím je to tedy pěkná jízda...

      Vymazat
  4. Moc Ti fandím a držím palce. Zažila jsem dvojí domácnost. Je třeba k tomu hodně odhodlání a energie. Ale v důsledku je to pohyb vpřed.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky, ratko. Byla jsem několikrát sama na domácnost, ale to bylo vždycky doma a maximálně na půl roku v kuse. Takhle pryč a na tak dlouhou dobu a tak nějak na "starý kolena" je to přece jen krok do neznáma :-)

      Vymazat
  5. Držím palce, ať je to radost a rodina ať je v pohodě a rychle adaptovaná.

    Tyjo, na takovýhle změny já nikdy neměla koule a to nemám rodinu!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Liško, já si ještě před pár týdny nedokázala představit, i když to k tomu už řadu měsíců směřovalo, že se tohle jednou stane realitou. Do poslední chvíle jsem nevěřila, že k tomu fakt dojde, pořád jsem čekala, že to nějak nedopadne... No a teď už jsem hozená do vody a musím plavat... :-) Dneska dorazily za mnou i moje osobní věci, takže korálky, knížky... no a taky nádobí a oblečení, že :-) Žiju mezi krabicema...

      Vymazat
  6. Mischko, obdivuju, smekám a držím palce!

    OdpovědětVymazat