sobota 25. prosince 2010

Umřeme snad hlady, do háje?

Vždycky kolem vánočních svátků, Silvestra a Nového roku mám dojem, že lidstvo je na hranici smrti hladem. Že jestli všichni nevezmou útokem supermarkety a nenarvou si ve zběsilým běhu mezi regálama přinejmenším jeden nákupní vozík žrádlem a chlastem, musej zákonitě přes ten jeden den (asi všechny obchody maj aspoň ten jeden den zavřeno) chcípnout hladem...
Nechápu. A nikdy nepochopím. A stejně při pohledu na ty zběsilý davy začínám taky podléhat dojmu, že nám ten jeden bochník chleba a veka prostě nebudou stačit, že ty krabice plný cukroví na balkoně vlastně vůbec nejsou, že ten kus nasmaženýho kapra a kýbl bramborovýho salátu tam taky není a ty šunkofleky od předvčerejška už se taky vypařily... A tak se silou vůle musím přesvědčit, že je to přece totální hovadina, že ty hromady jídla ani nestačíme ujíst tak proč proboha se zásobit, jako by měl přijít světovej hladomor!?
A tak jediný, co nám došlo, je lógrový kafe... A bez toho fakt do zejtra vydržíme ;-)))
Soudě podle dosavadního průběhu dnešního dne mají u holek největší úspěch panenkový parfémky z Oriflame, protože už dvě hodiny obě sedí a vymejšlí, jak je nazdobí, vyměňujou samolepky a tak. Zhulenej Zhu Zhu křeček mě ráno v posteli probudil...
Vůbec byly u nás letos Vánoce ve znamení vůní. Rozhodli jsme se s mužem, že nebudem vymejšlet hromadu blbostí, ale pořídíme si vzájemně nějaký jo už opravdový vonění.
Takže jsme v minulém týdnu podnikli nájezd na značkový parfumerie a běhajíce z jedné do druhé jak kvůli cenám tak kvůli sortimentu, nosy zblbnutý z čuchání k papírkům, nadělili jsme si vzájemně Ježíška.
Takže ho konečně mám! Vždycky mi vonělo a vždycky jsem ho chtěla, jenže levný náhražky mě nebraly a taky jsem se na to nikdy necítila, je těžkej a jen na některý příležitosti, ale je to přesně to, co mám ráda - oáááách, koření!!!
Jo mimochodem - když už jsem tam byla, po několika letech jsem znovu zkusila čuchnout k Chanelu 5 v domnění, že třeba konečně objevím, co na něm lidi maj - neobjevila, smrdí mi furt stejně...
Taky šiju jak o život! Za těch pár posledních dní jsem si stihla udělat pro sebe soupravičku náušnic a náhrdelníku z Delicy a právě dokončuju náhrdelník s Orthocerasem, co ho mám doma už od května a odmítám se ho vzdát, takže žádný do prodeje, tohle bude můj vlastní kousek :-) Až bude, tak vyfotím a vložím.
Prozatím zmiňovaná čokoládovoměděná soupravička a taky tyrkysový náramek (který je do prodeje):


5 komentářů:

  1. ... HLADY NEUMŘEME, MÁME ZÁSOBY :-D

    OdpovědětVymazat
  2. To sice ano, ale nechápu, proč v době svátků na jeden den snad nakupujou lidi pětkrát tolik než co by nakoupili na obyčejnej víkend :-)))) A asi to taky všechno zkonzumujou...

    OdpovědětVymazat
  3. To říká každý a pak se začne vytahovat, že měli husu kachnu krůtu apodobně:-)Já šla na Štědrý den do obchodu, protože jsem měla obavy, že chybne cibule ajen jsem se zeptala prodavačky na vánočku...ten pohled...no budu to dlouho žehlit fakt chudáci prodavačky. Já jsem z těch co se zasobují průběžně ale dárky musím jít koupit až těsně před štědrým dnem, protože všechno hned musím dát. Měla jsem co dělat abych to vydržela ten jeden den.

    OdpovědětVymazat
  4. Ivamko, my taky nakupovali dárky až ty poslední dny, ale čistě z nedostatku času a z lajdáctví...

    OdpovědětVymazat
  5. Taky jsem nikdy nepochopila, co mají lidi na parfému Chanel No.5 - mi to zatouchá jak ty šílenosti, kterýma se stříkají růže ve střelnici (litr za dvacku). Jinak je i podle mě lepší se na dárcích takhle domluvit, než si hrát na překvapení od imaginárního Ježíška a utratit spoustu peněz za něco, z čeho se následně stane tzv. "kolovací dárek".

    OdpovědětVymazat