Bistro, kde jsem si dnes (opět!) dala horké maliny a lahodný espreso, je maličké a stolky na sobě namačkané. A když tam sedím sama, nedá se občas neposlouchat, co se povídá u vedlejšího stolu :-)
Třeba ta parta čtyř vysokoškolaček, podle hovoru studentek práv. V jednu chvíli jsem zbystřila, protože řeč došla na výběr budoucích partnerů. Těžce v kurzu jsou podle všeho doktoři a učitelé. Jedna by chtěla doktora... druhá taky by chtěla třeba doktora... nebo třeba učitele... Jo, učitel by měl být určitě spolehlivej...
O advokátech řeč nebyla :-))
Kdysi před lety jsem s kámoškama určitě vedla podobný hovory...
Dlabala jsem svůj pohár a přemejšlela nad tím, že některý jiný poháry (ty hořký) jsem si kdysi taky pěkně vydlabala až do dna, učitel neučitel... Teda byl tam taky jeden učitel, ale jiskra nepřeskočila a neměl ani stejnej vkus na filmy, takže z toho nic nebylo...
A měla jsem pusu od ucha k uchu, protože mi celá ta situace a celý ten jejich rozhovor připomněl, že v tu chvíli je s nima tak nějak všechno tak, jak má být...
Na poháry hořkosti je vždycky času dost.
Bellisimo.....
OdpovědětVymazat:)
OdpovědětVymazatjsem si na vas onehda vzpomela kdyz mi na mych pletacich strankach nabidli tohle
asi to znate, ale kdyby treba ne
http://www.beadingdaily.com/Beadweaving-Patterns-Free/
h.
Beautiful!!!
OdpovědětVymazatGracias
OdpovědětVymazatDěkuju
Thank you :-))
sneczech: Jo, stejnej vkus na filmy, to je základ. Na to taky dám... Teda, dal jsem ;-)
OdpovědětVymazatšnečku, ono se to nezdá, ale podle toho se pozná spousta věcí o člověku, že? ;-)))
OdpovědětVymazatBeautiful and perfeect color combination!
OdpovědětVymazatRozšířila bych to i o špatný vkus na knížky. :-))
OdpovědětVymazatJinak: na poháry hořkosti je vždycky času dost a vůbec nejlepší je, když jich je co nejmíň - i když nějaké by aspoň nahořklé být měly, aby si pak člověk mohl líp vychutnat radost a vanilkovou zmrzlinu s horkýma malinama (tuhle kombinaci miluju).
Jinak s tím, jak si člověk v mládí plánuje život, a jak to pak je, mám dva příklady mezi svými spolužačkami. Jedna měla příjmení od V a na zkoušení, u zubaře, kamkoli se šlo, byla vždycky na řadě jako poslední. Fantazírovala, že si jednou musí vzít nějakého Adamovského, aby to konečně bylo jinak. Vdala se za chlapa, jehož příjmení začínalo od Z.
Druhá spolužačka měla zase na pravopis poměrně komplikované německé příjmení, které jí většina lidí komolila, ta zase toužila po vdavkách za např. Nováka nebo Svobodu. Vzala si chlapa s ještě komplikovanějším německým příjmením, než bylo to její původní.
Takže lze říct, že život si z nás občas nádherně dělá srandu... :-)))