úterý 22. března 2011

Reálná virtualita?

Už zase ponocuju. Kafe v deset večer, virtuální realita, reálná virtualita...

Za sebou příšerný den, který začal brzo ráno cestou do nemocnice s báglem a francouzskýma holema. Pokračoval víc jak hodinou čekání v čekárně dětské kliniky, kde mě příšerně rozbolela hlava a běhání, křik a povykování několika batolat bylo jako zatloukání  rezavých hřebíků do mozku. Když jsme se konečně propracovaly do ambulance, stihla si paní doktorka vyřídit ne zrovna krátký soukromý telefonát a pak nás mezi tím telefonováním poslala na anesteziologii, bo užívání antibiotik by mohlo jako celou tu akci ještě zase zhatit... Na anesteziologii lidí jako psů, další hodina čekání. Naštěstí anestezie schválena, jenže to už jsme se zas vracely zpátky na dětskou kliniku v době oběda, takže všichni byli na obědě, tudíž další čas strávený mezi batolaty v čekárně. To už jsem seděla zhroucená na židli a držela si hlavu a přemejšlela, jestli to ustojím nebo jestli někomu pobliju boty... Když nás konečně poslali na oddělení k příjmu, bylo odpoledne. Dvacet minut jsme stály přede dveřma a nikdo nám nepřišel otevřít, pak jsem ještě čekala na pohovor s doktorem, dcera propadla panice, když se dozvěděla, že jí do žíly zavedou kanylu už dnes...
Když jsem odcházela, říkala: "Mami, ty jsi úplně zelená a máš úplně bílý rty." 
Doma jsem to vyležela a zabila koktejlem z analgetik a tak podobně. Kdyby moje játra viděla, co dneska všechno dostala napapat, utekla by se zoufalým křikem...

Divný čas zase nadešel. Buď plavu někde ve vzduchoprázdnu nebo se mlátím od mantinelu k mantinelu. Občas se potkávám sama se sebou. A ne vždycky z toho setkání mám radost...
Pro potěchu oka alespoň poslední dokončená zakázka:



11 komentářů:

  1. Nice design!!!!!!!!!!!!! very pretty!!!!!!!

    OdpovědětVymazat
  2. Tak hlavně, aby ta nemocniční anabáze dobře dopadla.

    OdpovědětVymazat
  3. Mě taky přibyla čerstvá hrůzná historka z nemocnice. Na ORL, lůžkovém odd., kde leží děti zejména po odstranění mandlí, tj. s obnaženejma krvavejma sliznicema zahájili za plného provozu plošné nátěry všech místností a pokojů nitrolakem! Ty chudinky malé, zfetované už po po narkoze musely dýchat ještě výpary ředidla apod. (plus spát i jíst v tom). Větrat pochopitelně nikoho nenapadlo (každý měl svých starostí dost), ani to moc nešlo, s okny na řetězy, aby z nich děti nevypadly a navíc lidi většinou prostě nemají rádi větrání, i kdyby šlo o nutnost :-( V den plánovaného nástupu mé dcery na vyndání mandlí mě tedy čekal tento chemický šok, tak jsem rovnou rychle zašla na nedaleké ředitelství FN a řekla jim, že jestli do 2 hodin odtamtud lakýrníci neodejdou, volám tisk a policii. Záhy mi z vedení volali, že vše je zařízeno, malíři se po svačině už neukázali. Pořádně jsem tam pak ještě vyvětrala a mé dítě mohlo v klidu nastoupit na výkon :-/ V den výkonu již byl vzduch OK, jen já jsem byla o smutnou a nepochopitelnou historku těžší. A typuju si, že jakmile jsme s dcerou odešly, pokračovalo se v pracích. Ne každá maminka je připravená tolik bojovat o zdraví svého dítěte. Na oddělení bylo dost dětí s doprovodem, ale na protest nepípl nikdo. Neřkuli aby něco udělal:-( Bos.

    OdpovědětVymazat
  4. No to byl tedy nářez! Analgetický koktejly spolu s kofeinem na tepající permoníky v hlavě jsou v poslední době také mé oblíbené "vyprošťováky". Čekárny a doktoři no comment...čas od času to také absolvujeme...A moc pěkná zakázka ;-) Krásné jaro!

    OdpovědětVymazat
  5. Bosorko, tak to je taky smutná příhoda. My už to máme za sebou, musím říct, že přístup a prostředí byly absolutně profesionální a bezchybné, i když tam dcera byla jen tři dny, nemůžu říct nic špatného. Tedy kromě výše zmiňované doktorky v přijímací ambulanci...

    Janah: blbnutí po doktorech u nás nekončí, tentokrát jsem na řadě já... Zcela nečekaně a přiblble...

    OdpovědětVymazat
  6. Občas se zajdu podívat, pokochat a jenom lituji, že už nechodím pravidelně mezi lidi , páč v důchodu už bych to tak neunosila, a tak jenom obdivuji a nemám slov, jak to krásně zvládáš.

    OdpovědětVymazat
  7. Nádherná práce! Nedovedu si představit, jak se to vyrábí - jestli se našívají na podklad jednotlivé korálky a nebo se postupně přišívá už na niti navlečená řada, ale ono to na pracnost bude oboje náročné. Máte krásného koníčka, kterým děláte radost.
    K článku už je asi pozdě se nějak víc vyjadřovat, snad jen to, že chápu, protože jsem takhle s dcerou absolvovala anabázi kolem 3 operací ucha na ORL v DFN Brno, a čekání při kontrolách na ambulanci bylo vždycky neskutečně vyčerpávající. Vzhledem k tomu, že na ty kontroly jsme spolu jezdily přes 100km vlakem (to bylo k tomu jako bonus), si to dovedu velmi dobře představit, jak vám asi bylo... Doufám, že dnes už se máte přece jen líp.

    OdpovědětVymazat