čtvrtek 5. července 2012

Jak voní...

Už jsem málem zapomněla. Vlastně asi patnáct let jsem to naživo nezažila... Takhle v jednom dni. To, co dřív byla pro mě úplně běžná a normální věc. A po těch mnoha létech strávených v betonu rozpálených měst jsem ráda, že jsem si dnes vzpomněla. Že jsem znovu zažila, jak "voní"...
- rozpálená městská ulice a popelnice na ní stojící  

a pak jak voní:
- přírodní jezero se stojatou mělkou vodou
- olej na rozpálené železniční trati
- rozpálený rozteklý asfalt na silnici
- kukuřičné pole v horku
- lán dozrávajícího obilí
- vlhkost lesa, kterým teče řeka...

A jak voní les večer (úplně jinak než ve dne). Jak při večerní jízdě na kole přes louku u lesa zleva i zprava do levého a pravého ucha řvou cvrčci. Jak se na holé kůži střídají proudy horkého vzduchu při jízdě mezi domy rozpálenými letním dnem ve vesnicích s proudy chladnějšího vzduchu z lužního lesa na břehu řeky a pak zase proudy horkého vzduchu z lánu ječmene...

Jela jsem jen v krátkých letních bavlněných šatech. Žádná přilba. Sandály na nohách. Moje staré kolo. Bylo mi nádherně. 
A pořád mám srandu z "papouščích" cyklistických plastových oblečků a z představy, že bych si na sebe v tomhle dni něco takového oblíkla a v tom horku v tom jela na kole, je mi  špatně ;-))




Zakázka, o které jsem se zmiňovala dřív. Trvala mi skoro měsíc :-)

6 komentářů:

  1. Ty šperky jsou fakt jak pro Kleopatru. Ale já se směju tomu kolu a hlavně těm oblečkům. Nedávno kolem nás projela skupinka takových v našem věku kolem50 a myslím to byli nějací menežeři nebo podnikatelé a můj manžel s pošklebkem - No oni taky znovuobjevili kolo, vzpoměli si na svoje mladé léta, ale okořenili si to těmi oblečky jinak by to pro ně nemělo cenu. Není nad kolo.

    OdpovědětVymazat
  2. Jak voní cyklistický obleček radši nechci vědět :-))

    Šperky krásné.

    OdpovědětVymazat