Zajímalo by mě, jestli někdo čtete pokračování Tajného deníku Adriana Molea od Sue Townsendové. Ten úplně první, původní, mám doma od puberty, kdysi jsem si ho objednala ještě za totáče z nějaké knižní nabídky, co chodily na základkách po třídách a přečetla jsem ho mockrát, tolikrát, že obálka té knížky je úplně ošolíchaná a ohmataná a potrhaná a doteď když ho vezmu do rukou a přečtu si kteroukoliv repliku, musím se smát nahlas. Pokoušela jsem se číst i deníky následující, ale - to nejde. To první pokračování mám tuším i někde doma a myslím, že jsem jej i celé přečetla, ale ty ostatní jsem nikdy nedokázala přečíst celé a vracela je nedočtené do knihoven. Nevím proč, ale připadají mi čím dál depresivnější, i když styl psaní zůstal víceméně stejný - nemůžu to číst. Chytám z toho depku :-) Opět odkládám, nedočtené vrátím do knihovny a beru do ruky Stiega Larssona...
V práci tak nějak dusno. Zítra nejspíš nepříjemný rozhovor ve třech. Těžko se udržuje dobrá pracovní nálada, když lavírujete mezi úctou ke staršímu člověku, ke kterému se snažíte celou dobu přistupovat tak nějak ohleduplně a chápete, že už třeba není tak flexibilní jako mladší kolegové, takže v zájmu bezproblémového běhu kanceláře mu tak nějak práci servírujete až pod nos v polotovarech, až zjistíte, že ve chvíli, kdy jste v totálním pracovním srabu a nevíte kam dřív skočit, tak vám to ničím, ale vůbec ničím nevrátí, naopak je schopen vám ještě totálně znepříjemňovat život tím, že na vás absolutně spoléhá a čistě z pohodlnosti a lenosti odmítá si jakékoliv informace obstarat sám, přestože je má v počítači na stole stejně jako vy - a místo toho chodí otravovat třikrát během čtvrthodiny, dokud vším nešvihnete a tu informaci mu nenajdete a nepředáte... a chutí hodit ho do toho všeho naplno, ať prostě plave sám... I když víte, že bude následovat srdceryvný výlev, ublížené slzy a stížnosti, že tolik práce prostě nemůže zvládnout (ale já nejspíš ano).
No nic, nechám toho fňukání :-)) Pár posledních kousků:
Beautiful beadwork!!!!!!!!!!!
OdpovědětVymazatAdriana Molea miluju!!! První díl mám taky někde doma, četla jsem ho několikrát a považuju ho za nejlepší. Další díly jsem taky četla - všechny, nejsou špatné, ale jednička je prostě jednička.
OdpovědětVymazatNenech se vysávat lenochy, co už se to měli naučit dávno sami. Můžeš jim ukázat jak, ale ne to dělat furt za ně. Klidně to tak jemnou formou podej. Maximálně se urazí a budeš mít klid, nebo se přilepí na jinýho měkoně;-) Svou energii si nech pro svou práci, rodinu a tvorbu;-) Bos.
OdpovědětVymazatBoricua: Thank you very much :-)
OdpovědětVymazatKnihomilka: já ho taky miluju. Ale nejspíš jen toho pubertálního, protože já fakt mám z té jeho začínanící pleše a staré povahy ukrutnej depresivní pocit :-)))
Bos: díky, pokusím se na tvůj komentář myslet vždycky, když se bude opakovat scéna z dnešního dopoledne nebo až mi tady zas hodí svoje papíry doprostřed mojí práce... Bohužel tohle bude mít ještě dohru - vypadá to na stížnost k panu řediteli, že ji moc přetěžujem nebo tak něco.
Držím palce!!! Podobné situace zažívám dnes a denně...velmi nepříjemné...
OdpovědětVymazatPS: Už jsem si objednala Sirotčinec...
Blogerína: No potěš koště, to ti nezávidím... Já to většinou přecházím, maximálně kroutím hlavou a myslím si svoje (co mi není rovno, po tom je mi hovno), ale tyhle vyhrocený vztahy fakt nesnáším...
OdpovědětVymazatTak jsem se konečně dostala k tomu, abych to tady trochu prozkoumala, Mischko. Fantastické věcičky děláš! Má úcta. (Škoda, že já nejsem zdobící se typ.)
OdpovědětVymazatVyhrocené vztahy na pracovišti dokážou člověka úplně sežrat, znám to z minulosti. Teď mě štve uklízečka, která neuklízí, majitelé baráku, kde mám kanceláře, kteří se nedostatečně o dům starají, takže je to hodně podobné, ale nemám ty lidi denně pod nosem, mohu na ně nadávat pěkně v jejich nepřítomnosti. A až se džbán naplní a já seženu vhodnější prostory, fííí, měsíční výpověď. Prozatím jsem vyhodila uklízečku a pořídila si úžasný elegantní tyčový bezdrátový vysavač. Lehce se s ním projedu po kanclu a mám uklizeno za dvě tři minuty, prach mi trvá utřít taky dvě minuty jednou týdně a já blbec za to platila takové hříšné peníze a stejně to nebylo ono.
Takže i ty můžeš dát výpověď z neustálého pomáhání své kolegyni a říct si odtud potud, doba hájení vypršela.
V první řadě děkuji. Nedavno si syn vzpoměl,že jsem jednou půjčila v knihovně knížku, kterou přečetl jedním dechem a že to byl nějaký denník. Přečetli ho oba moji kluci kupodivu a já si prostě nemohla vzpomenout, co to bylo. No byla to tato kniha. Momentálůně ji mají všude vyprodanou, ale chtěla bych ji koupit na památku pro ně, nebo to pokračování, o kterém píšeš. K těm pracovním problémům- já pracövala, nikde nebylo kde si stěžovat na spolupracovnice, ty táhly spolu. Zažila jsem šikanu na pracovišti, a takové problémky o kterých tu píšete, že někdo neutřelprach...pche
OdpovědětVymazatTohle vypadá,že jsem bývalá nezdárná uklízečka, ale není tomu tak. Pracovala jsem poctivě a přesto byl na pracovišti boj a takové nějaké, že někdo něco neumí, neplní si co má,nevyřizuje to je tomu na hony vzdáleno. Nedá se to posat, co jsem zažila s tálo mně to zdraví aspon=´si to myslím, protože moje nemoc je prý ze stresu.
OdpovědětVymazatMilá Ivo, jestli je to narážka na to, co jsme psala já, tak to není o prachu a uklízečce, ale o tom, že člověk by měl umět říct včas " A DOST". O výši problémů a o jejich formě si rozhodujeme pak sami, co si necháme nebo nenecháme líbit. Bohužel cena za to, pokud neřekneme včas dost, pak bývá vysoká. Soucítím s vámi, Ivo a přeji brzké zdraví.
VymazatLenka: Ano, přesně tak. Ono se to dá vydržet určitou dobu a pak jednou pohár prostě přeteče a někam se to posune :-) Jestli k dobrému nebo horšímu - to už se uvidí... V každém případě zůstávat v tom dlouho je vyčerpávající, omezující, nepříjemné a stresující. A jak říkávám - krize je hnací síla :-) Dokud je člověk v pohodě, tak si tak nějak tiše hnije... Jak začne něco skřípat, najednou jsme schopní najít rezervy, o kterých jsme vůbec netušili, že je máme ;-)
OdpovědětVymazatIva: nikdy si na spolupracovníky nechodím stěžovat. Nikdy bych to neudělala. Proto to ventiluju tady :-) Protože zanadávat si prostě musím. A vztahy si budujeme kolem sebe každý sám... Bylo mi jesné, že dotyčná osoba na mě přestane mluvit (ale to už tu bylo, pro mě nic nového), nicméně protože beze mne pracovat nemůže (což ovšem neplatí obráceně), tak zase mluvit začne :-) Nevím, jestli jsem zažila šikanu - ale podrazácké, nepříjemné, sprosté chování mockrát. Jen mám pocit, že jsem proti tomu čím dál odolnější :-)) A to je dobře.
OdpovědětVymazat