středa 11. září 2013

Nothing...

Období ničeho. Asi.
Prázdno v hlavě. Není to nepříjemný. 
Předpodzimní splín jakýsi. Šít mě nebaví. Úžasný nápad, načatý - leží tu na stole už několik dní, taková slibná záležitost... a nevím, jestli z ní něco bude. Nechce se mi.
V sobotu odešla elektřina v celým bytě. Hned ráno - aby víkend dobře začal... V tu chvíli ve mně vybuchly emoce, jako naštvanost z vyhlídky zkaženého víkendu, na který jsem se tak těšila. Že jsem měla dokonce i chuť vařit!!! A místo toho neřešitelný problém v pojistkové skříni... Brečela jsem nahlas, vzteky a litováním sama sebe, iracionálně a zbytečně. Ne, zbytečně ne. Úleva po tom výlevu byla citelná až do večera. Klid v duši, po delší době. 
Rozečetla jsem knížku - a začíná mě bavit. I když to žádná obzvlášť hodnotná literatura není... ale potřebuju dějový spád, zajímavý příběh, napínavý děj... schovat se do toho čtení. Tak nějak nálada právě pro tohle... Když jsem si ji minulý týden v knihovně půjčovala, povídá mi knihovnice (mimochodem zřejmě mladší než já): "Ta knížka stojí pětset korun." Na moje zvednuté obočí dodala: "Dávejte na ni pozor. Je nová."
Vypadám snad jako nějaká ničitelka knížek či co? Nekupuju si snad sama knížky dost na to, abych věděla, kolik stojej? To se mi fakt v životě nestalo... Snad ani jako puberťákovi...
Mám čas věnovat se mladší dcerce. To je asi největší plus. Jsme samy doma přes týden. Tak jsme si tu spolu zbyly - to si večer říkáme. Jsem za to moc ráda, potřebuje mě, potřebuje, abych s ní mluvila a vedla ji - což jsem dosud dělala jen málo a nijak zvlášť dobře.

I když v posledních dnech mám tvořivý útlum, neznamená to, že jsem předtím nedělala nic:


Zakázka do kamennýho obchodu:


A dvě malé blbůstky:


10 komentářů:

  1. Knihovnice je teda hustá...v negativním slova smyslu. Je mi za ni stydno, to bych si svým čtenářům říct nedovolila.
    Doufám, že jsi na nás nezanevřela :)

    OdpovědětVymazat
  2. Knihomilka: neboj, nezanevřela. I když se přiznám, že pro mě osobně fungují knihovnice jen jako předávačky a přebíračky průkazu. Knížky si vybírám sama, doporučovat nic nepotřebuju (ony jsou taky zvyklý doporučovat důchodkyním - ty tvoří asi největší část čtenářstva v naší pobočce), když něco hledám, najdu si to v katalogu sama.

    Jo a ta knížka, co čtu, fakt není Padesát odstínů šedi, tak hluboko jsem neklesla :))))) Je to Stephen King - Dallas 63.

    OdpovědětVymazat
  3. Great beadwork!!!!!!!!!!!! I like the first one!!!!!!!! nice cabochon!!!!

    OdpovědětVymazat
  4. Knihovnice drzá - asi je tak útlocitná a pečlivá, že jí knihy leží děsně na srdci ... asi by se jí dalo odpovědět různě, třeba "a vy jste si tu knihu netroufla číst, že ne" nebo "Tak co s tím uděláme? Mám vám tu knihu tady radši nechat?" nebo "přibalujete k té knize bílé rukavice? jestli ne, tak si ji z bezpoečnostních důvodů nechte" nebo nevim.
    To si tak člověk vymyslí den poté a když to sám nezažil.

    OdpovědětVymazat
  5. Boricua: thank you :-) Cabochon is my own handmade :-)

    OdpovědětVymazat
  6. Liška: no jo, beztak si to už stihla přečíst, než to dala do regálu ;-) Si to dobře pamatuju - taky jsme si půjčovaly knížky v knihkupectví ještě než se daly na pult ;-) Ale to bylo kdysi, koncem osmdesátých a začátkem devadesátých let, třeba se to teď už nedělá ;-)

    OdpovědětVymazat
  7. Podzim je asi čas útlumu. A knihovnice by mě teda takovým prohlášením pěkně naprdla. Ale do knihovny přece kvůli ní člověk nepřestane chodit.
    Já mám problém najet na režim příjezdů a odjezdů dcery na/z internátu, v neděli večer pořád sleduju hodiny jestli už dojela ev. kde na cestě je. Je to takový zvláštní...Olga

    OdpovědětVymazat
  8. U nás bývá neděle celkem v pohodě. Jezdí "žluťákem", takže žádný mačkanice v autobusech nehrozí... Horší bývá pátek. To nikdy nevím, jak dojede :-)

    OdpovědětVymazat