úterý 13. února 2018

Nový rok si žádal radikální krok...

No, takže regenerace přes vánoční svátky byla sice hezká věc a vystačila na pár dní po Novém roce, ale už je to zas tak nějak v prachu... Teda spíš úplně v pr... bych řekla, to je asi přesnější vyjádření stávajícího stavu.

Některé věci se změnily. A to dost. Pro mě. Spíš uvnitř mě. 
Před dvěma týdny vykrystalizovala situace v práci, a to dosti radikálním způsobem. Při cestě do práce (čili mimo pracovní dobu) mi v autě jedno ráno prostě bouchly saze. Dlužno upřesnit, že už x let dojíždím do práce se skupinou kolegů, z nichž jedním je i můj současný šéf. Dlouhodobá frustrace, milion malých nesmyslných věcí, které se kupí a kupí jedna na druhou a pak stačila jedna věc, která sama o sobě by asi způsobila jen dočasné (další z mnoha) znechucení, aby to vyvřelo napovrch... Poslední dobou jsem si chtěla často ušetřit některé kecy v autě, takže jsem vozila sluchátka a poslouchala cestou hudbu, jenže tentokrát to začalo dřív, než jsem si je stihla nasadit... Takže poté, co mi dva o pár let mladší pánové cestou do práce "vysvětlovali", že jsem "starý neohebný prut", jsem se hystericky rozbrečela ("co řveš?" křičel na mě můj o cca deset let mladší šéf - dlužno přiznat, že nejsem nijak "plačtivý" typ a to už musí být, když se rozbulím a i tak téměř výhradně osamotě), okamžitě utnula společné dojíždění do práce a po cca sedmi letech (od malé bouračky na náledí na parkovišti) začala každý den sama řídit auto... Požádala jsem hned následující den vedení o posunutí pracovní doby o půl hodiny dřív (abych se pokud možno vyhnula většímu rannímu provozu jak ve městech, tak na dálnici) - a i když mě to stálo (a pořád stojí a ještě nějakou dobu stát bude) spoustu stresu a nervů z řízení auta, protože si nevěřím a nemám v tom autě prozatím dobrý odhad, čemuž opravdu zimní počasí moc nenahrává, jsem ráda, že to tak dopadlo. Konečně.
Takže jsem kontakt omezila striktně na pracovní dobu a v zájmu zachování profesionality se snažím dělat v práci, že se nic nestalo a fungovat jako doteď. Ale osobní rovina nula. Bohužel z toho není úniku... Nemůžu teď jít nikam jinam...

No a protože když je všechno tak nějak posraným navrch, je nejlepší začít dělat něco, co člověk nikdy nedělal a jít mezi lidi, který člověk nikdy předtím neviděl - zaplatila jsem si fotokurz pro začátečníky, abych se konečně naučila zacházet s digitální zrcadlovkou a mohla si sama (a dobře!) fotit šperky :-) Nejen šperky samozřejmě...

No ale zas moc jsem se přes svátky a v lednu neflákala :-)






To jde, ne? ;-)

5 komentářů:

  1. To je tak precizní, ty šperky!
    Kolegové ať si trhnou. Ať si hledí svých vlastních ohebných či neohebných prutů :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Liško, díky :-)
      Máš samozřejmě absolutní pravdu a já bych měla přestat pochybovat sama o sobě a říkat si, že třeba je chyba ve mně, že to já jsem ten, kdo byl hysterickej a zaujatej... Ale sakra, tak to vůbec není! Když dva chlapi dokážou dohnat pětačtyřicetiletou ženskou do takovýho stavu, do jakýho ji nikdy předtím nikdo nedohnal, tak je asi někde něco špatně...

      Vymazat
  2. Ty šperky jsou super. Moc se mi líbí. :) Přesně poodobný styl mám taky. Nejste někde na fleru nebo tak? :) To by se mi líbilo a ještě bych vás nákupem ráda podpořila. Jestli to teda máte na prodej. A děláte i na zakázku? Manžel má rád motorkářské prsteny a máme na podzim výročí, tak bych mu zkusila něco vymyslet. :) Děkuji vám za vaši odpověď! :)

    OdpovědětVymazat
  3. Vím, že takováto sluchátka se mohou zdát docela dost drahé a proto bych třeba, jestli tedy mohu, tak za sebe osobně zkusila doporučit mrknout na tyto stránky zde , protože se tam dají občas nachytat fakt fajnové slevy do různých obchodů. Podle mě tam budou i nějaké ty elektra :) Určitě věřím, že se tam dají najít i slevy na nějaké stylové jako jsou třeba ty leopardí nebo i další takové :) Měj se hezky.

    OdpovědětVymazat