Od iniciačního rituálu přes vodní tříšť do starejch časů

Fajn den byl dnes. Měla jsem volno, takže jsem měla i možnost zavést dceru do školy a pak vyzvednout, což normálně nedělám, protože odcházím každé ráno z domu první a většinou se i poslední vracím.

Nezávidím svý šestiletý holčičce. Sedí v lavici s jinou holčičkou, která jí pořád říká, že je blbá. Není na to zvyklá, ve školce, kam chodila, se k sobě děti chovaly slušně a žádné sprosťárny se netolerovaly. Pak mi radostně sdělila, že má novou kamarádku Verču. A: "Mami, já jsem v partě!" "V jaký partě?" ptala jsem se. "No v partě!" povídá mi s nadšením... "Akorát mě tam bijou..." a rozbrečela se...

Partu vede Verča, která naší malé asi jen tak z plezíru třikrát jednu ubalila. Nejspíš jako iniciační rituál či co.

"Tak jí to oplať! Vždyť jsi nejvyšší z celý třídy!"
"My to nesmíme oplácet!"
"Tak co máte dělat, když vás někdo bije?"
"Jít to říct paní vychovatelce."
"A řeklas jí to?"
"Ne."
"Proč ne?"

"Protože my nesmíme žalovat..."
"Kdo říkal, že nesmíte žalovat?"
"Paní vychovatelka..."

Hm. Jestli naší malé dotyčná Verča ještě nějakou ubalí, asi pak ubalím její mamince... Oko za oko, zub za zub.

Po útlumu minulých dní se vrátila chuť a svrbění rukou a inspirace a nápady a fantazie... Sice makám na zakázkách jako divá, ale po chviličkách mezitím dokončuju něco svého. A další nápad už někde v hlavě začíná klíčit.

Dokončen a prodán byl v poslední době akorát tento kousek:

Větší část podvečera jsem strávila se starší dcerou na jůtubu. Mají mít nějaký projekt do hudebky a nechce zpracovávat nic, co předpokládá, že by moh mít i někdo jinej. A tak jsme spolu seděly u netu a sjížděly videoklipy a nahrávky... A protože zatím její vkus směřuje spíš tím tvrdším směrem, celkem jsme se i shodly, ale určitě se chvílema musela nudit, neboť jsem při tom zanořování se do pokladů jůtubu vyštrachala spoustu vykopávek, který jsem už roky neslyšela ani neviděla. Takže jsme začaly nějakou hrůzou v příšerných maskách, co si říká Lordi a jejich hudba je akorát jiná verze toho, co hrají Nightwish, načež jsem pocítila nutkání svou dceru "hudebně" vzdělat a našla jsem jí Metallicu, ACDC, Def Leppard, Scorpions a starý Bon Jovi. Taky Sisters of Mercy, The Cure a The Mission. Rammstein... Skončily jsme u Marilyn Mansona.

Při tom hrabání se ve fondech jůtubu jsem narazila na skladbu, kterou jsem slyšela už kdysi dřív a je nezapomenutelná. Nina Hagen je dost dobrej úlet, němčina je mi protivná, ale v životě se mi nelíbil tenhle jazyk víc jak tady:

Menší část večera jsem pak strávila šmejděním po několika fešnblogíscích. Našla jsem fakt lahůdky! Zřejmě se k tomuto tématu ještě někdy vrátím. Já vím, že to není pěkný si z toho takhle utahovat,  ale fakt si nemůžu pomoct ;-)))