středa 29. června 2011

Rekonvalescence :-)

Momentálně se nacházím ve stavu rekonvalescence poté, co mě před čtrnácti dny řízli na jedné zdejší chirurgii do bříška. Samotnému říznutí předcházelo období běhání po vyšetřeních a nervování se v rozličných ambulancích. Jednou kvůli tomu, že i kdybych se postavila na řasy a odrážela se ušima, nebyla jsem schopná vymlátit z personálu u svého "praktického" lékaře úplně obyčejný žádanky do laboratoře k předoperačnímu vyšetření... Nemá cenu tu popisovat detaily, úplně stejně jako nemá cenu tam vůbec chodit a cokoliv po nich chtít... Odcházela jsem odtud s ku*vováním (jako už ostatně po několikáté) a viděla jsem rudě. Po zaškemrání v ordinaci jiné jsem bez problémů dostala všechno, co jsem potřebovala. Dalším vzrušujícím zážitkem bylo echovyšetření, kde nás čekalo v čekárně asi pět a dědek (žádný nemohoucí stařeček podotýkám), který přišel poslední, se naprosto bez uzardění vedral do ordinace a všechny předběhl a já poprvý v životě nedržela hubu, vyletěla jsem jak když mě píchne a dědka jsem z tý ordinace dostala ven... Jen ta doktorka brblala, že to vyšetření nemůže udělat a že to vůbec nemá cenu, když mi ta hercna tak mlátí...
Další týden jsem pak strávila v nemocnici, což byla pro mě tak nějak jako trochu premiéra, bo kromě dvou porodů jsem prostě od dětství v nemocnici nebyla. Díky těm dvěma císařům, co mám za sebou, jsem tak trochu věděla, do čeho jdu, takže jsem sbalila knížky, empétrojku a nouzovou korálkovací krabičku a mazala k přijetí na chirurgii, protože to, že budu muset s rozfiknutým břichem běhat kolem mimina, mi tentokrát opravdu nehrozilo ;-)
Nešila jsem akorát v den operace, a to už jsem měla kvečeru, jakmile jsem zjistila, že můžu bez větších problémů stát a chodit, roupy, že by to šlo. Nakonec jsem to kvůli kanyle, co mi furt čučela z lokte a zavazela, radši vzdala...
Druhý den mi tam ta kanyla sice čučela furt, ale ten stoleček, co se dá natáhnout nad postelí, je úplně super, takže jsem se s tím nesmyslem v lokti smířila a za ty asi tři dny jsem ušila víc než normálně za tři týdny...
Po návratu domů mi nezbylo než s nostalgií vzpomenout na ty hodiny nerušeného klidu v té nemocniční posteli, kdy jsem mohla nerušeně šít a nic jinýho jsem dělat nemusela...




Doma pokračuju, tak lehce...




5 komentářů:

  1. Fantastic beawork!!!!!!! pretty colours!!
    I like the black and white bracelet!!!!!!!!!

    OdpovědětVymazat
  2. Thank you :-) I made it for next challenge: http://beadwovenjewelry.blogspot.com/ Next challenge will be started in the next few days.

    OdpovědětVymazat
  3. Nádhera, jedna věc hezčí než druhá :)
    Zdá se, že na tvrzení, že všechno špatné je k něčemu dobré, něco bude :)
    Přeju rychlou a úspěšnou rekonvalescenci a pěkné léto.

    OdpovědětVymazat
  4. Já tušila, že tu budou fotky nějakých krásných nových šperků - protože ta stránka se mi hrozně dlouho načítala. A krásné jsou!

    Srůstej a šij a přeju hodně stehů aktivně udělaných na špercích a už žádné na těle!

    OdpovědětVymazat
  5. Děkuju :-))

    Se činím, jak jsem doma a mám na to klid :-)) Až zas budu muset do práce, tak to se šperkama bude horší...

    OdpovědětVymazat