Čas na knížky (nejen)

Stále v rekonvalescenci, neskutečně si to užívám. 

Přečetla jsem za posledních několik týdnů tolik knížek, jako jindy nepřečtu za půl roku nebo dýl. Šiju a vymýšlím a v hlavně mám zas spoustu nápadů... A jen doufám, že budu mít ještě dost času na jejich realizaci. Vytáhla jsem dokonce po hrozně dlouhé době fimo a spáchala očíčka v jiných barvách než v zelené (to jsou ty na Dračím náramku a broži) - a to modrá a žlutohnědá. Taky jsem si udělala několik forem a po víc jak roce zřejmě ufimuju falešnou slonovinu (když jsem to dělala zatím poprvé a naposled, výsledek se mi moc líbil, ale byla to tak nehorázně pracná záležitost, že mě přešla chuť to někdy opakovat)... Jsem sama zvědavá, co z toho nakonec bude ;-)

Kšefty poslední dobou (vlastně letos) nejdou skoro vůbec, je to bída, nebýt toho, že to pár mých kamarádek vidí naživo a neodolá, neprodala bych nic. Si říkám, jestli to má cenu, jestli to fakt stojí za něco, jestli si to jen nenamlouvám, když to nikdo nechce, jestli má smysl to dělat... Ale já se zamilovala do toho pocitu, že mi pod rukama vzniká něco hezkýho, že mi z těch prstů nepadají jenom lejstra (z tiskárny) a zlikvidovaný faktury a stavy rozpočtu, že dokážu udělat něco, po čem zůstane hmatatelný důkaz, který by mohl udělat radost nebo se líbit nebo udělat někoho krásnějším nebo zajímavějším... A když to nikdo nechce, asi mi nezbyde nic jinýho než udělat hezčí a zajímavější mě samotnou... Alespoň teď přes léto, kdy jsou všechny šperky hezky vidět a ke všem mým letním šatům se prostě nějaký ten kousek najde... A když nenajde, udělám si ;-) Už se na tom pracuje...

Asi je nejvyšší čas vykašlat se na konzervatismus, který mi vtloukala do hlavy moje máma, že šperky mají být maličké a nenápadné a čím menší a nenápadnější, tím lepší... No a proto jsem do puberty vypadala jako kluk a od puberty až do chvíle, než jsem potkala svýho muže, jako stará-mladá... A tak paradoxně asi čím budu starší, tím nápadnější ozdoby budu nosit... No nazdar... Přece to nenechám ležet v šuplíku...