čtvrtek 20. prosince 2012

Černá komedie

Sledovala jsem to dnes vpodvečer na ČT24. Fakt lepší než kdejaká komedie tohle!

Nebudu se tady nípat v politických souvislostech. Ač pravidelně sleduji, už dávno vím, že snažit se pochopit je zhola zbytečná námaha, která mě dovede tak akorát k nasrání se a zkažený náladě. 
V "pakárně" jsem od doby ministra Dobrovského. Pamatuju všechny, kteří byli potom. Víceméně je mi ukradený, kdo tam nahoře sedí, pokud nevidím do zákulisních her a nechají mě v klidu dělat si svoji práci. Což se stává málokdy, ale už jsem si za těch dvacet let celkem zvykla. Od nápadu k nápadu a jiný už to nebude...

Jde mi jen o konkrétní osobu a její divnou, fakt divnou osobnost.
Neseděla mi nikdy. Od první chvíle, co o ní bylo slyšet. Mladá, sebevědomá, ambiciozní. Nemám nic proti mladým, sebevědomým a ambiciozním lidem (nikoliv LIDEM). Jenže celá ta suita vzešlá z VV mi tak nějak byla proti srsti od samého počátku. Ono totiž i to sebevědomí potřebuje sebereflexi. A když sebereflexe není, máme tu ukázkový příklad zmrda.
Už když probleskl první "fundovaný" názor ambiciozní paní P. na zrušení (odprodej, jasně) těch pár posledních rekreačních zařízení, chtělo se mi říct - odstup, Satane! Lukrativní lokality, ano. Je třeba prodat to poslední, co ještě zbylo a co za něco stojí a malá domů, víme?
Když o pár týdnů později začaly prosakovat informace o možném jmenování dotyčné osoby na post ministryně obrany, bylo mi z toho fyzicky špatně.
Kde vezme člověk takové sebevědomí? Někdo ho v tom vychoval? Kdo ho to naučil? Nikdo ho nenaučil přirozené pokoře a zdravé důvěře ve vlastní síly asi. 
Slovo "soudnost" je pro tuhle osobu asi slovem sprostým. Co je to za člověka, že s takovým sebevědomím a arogancí začne usilovat o funkci, prestiž, moc? Normální lidi přece mají pochybnosti, měli-li by vykonávat práci, kterou se nikdy neučili. Co vůbec vedlo tuhle ženskou k tomu, že mohla takhle prohlašovat, že ona na to má, že to přece zvládne? 
Nemůžu se zbavit dojmu, že ona si opravdu chtěla hrát s vojáčky. Ve své nebetyčné nafoukanosti si ani na vteřinu nepřipustila, že na to nemá. Že nestačí chtít, ale je třeba taky umět. Když už nic jinýho, tak diplomaticky jednat. Místo toho jsme viděli umíněného fracka a pak hysterickou ženskou totálně mimo realitu...
Když nastoupím do nový práce, je mi dopředu jasný, že budu potřebovat určitý čas (dny, týdny, měsíce - podle toho, jak nová práce to je), abych se stala dostatečně fundovaným pracovníkem. Že se prostě musím učit! Dívat se, ptát a taky myslet. Až po nějaké době si můžu udělat úsudek o tom, co je dobré a co je špatné. Co můžu změnit. Nemůžu to udělat dřív, dokud ten pohled zevnitř přece nemám!
Tak mě napadá - jaký život vedou tihle lidi (nebo nadlidi)? Že jim ani tyhle základní souvislosti nedochází. Anebo jestli dochází a je jim to jedno, pak opravdu pánbůh s náma...

4 komentáře:

  1. Tak jsem rád, že nejsem sám, komu to přijde jako černá komedie (a ještě navíc hodně nepovedená). Ono to začalo už tím, když se John vehementně cpal do křesla ministra vnitra, aby se brzy projevil jako blb. Bohužel právě u těchto lidí platí, že čím větší diletant, tím víc se cpe do pozice, se kterou je spojená nějaká ta moc. A na to, jak přitom působí, se bohužel neohlížejí.

    OdpovědětVymazat
  2. Moje řeč!!! Líp bych to nenapsala.

    OdpovědětVymazat
  3. Desperádo: jj, přesně tak. John byl něco podobnýho, štval mě, ale ne tak jako ona.

    Knihomilka: Jsem se z toho vykecat musela :-)))

    OdpovědětVymazat
  4. Moje řeč! Strašlivý výsměch!!!
    Vždycky si myslím, že už mě nic nepřekvapí. Bohužel se vždycky mýlím...

    OdpovědětVymazat